Ruské manévry Západ 2017: tajný plán Moskvy pro okupaci nebo zbytečná panika?

Rusko-běloruské cvičení ZAPAD 2017, které má začít 14. září, vzbuzuje emoce již řadu měsíců. S vojenskými cvičeními je v poslední době vůbec potíž: když je pořádá NATO, protestuje Rusko, když pořádá cvičení Rusko, 

hned tu máme ruskou hrozbu. Přitom obě strany pořádají svá cvičení málem jako periodický imperativ se simulovanou hrozbou protistrany. Vzájemného harašení zbraněmi, poukazů na hrozby ze všech stran a vojenských manévrů na obou stranách přibylo od ruské anexe Krymu v roce 2014. Spojenci z NATO sice cvičí skoro neustále, ale s masivností ruských cvičení se nemohou měřit. Rusko totiž stejně jako v minulosti, má potřebu demonstrovat svoji vojenskou sílu a sází na mohutnost a kvantitu, tedy hodně lidí a hodně techniky. Přitom jedno z posledních americko-evropských vojenských cvičení Saber Guardian 2017 se konalo na území Rumunska, Bulharska a Maďarska v druhé polovině července, za účasti 25 tisíc vojáků z 23 zemí. Proti tomuto cvičení protestovalo pro změnu Rusko, znepokojené aktivitami NATO v regionu (Rumuni a Bulhaři jsou naopak znepokojeni aktivitami Ruska v Černém moři).

Rozsáhlého cvičení na západě Ruska, nedaleko hranic s Polskem, Litvou a Lotyšskem, se vzhledem k historické zkušenosti nejvíce obávají pobaltské státy, Polsko a Ukrajina. Blížící se datum cvičení vyvolává záchvaty paniky, aby manévry nepřerostly v ruský útok. Ukrajinský prezident Porošenko minulý týden dokonce prohlásil, že je stále více důkazů, že se Moskva chystá k útočné válce kontinentálního rozsahu a Rusko možná chystá válku se Západem nebo že ruské cvičení je jen zástěrkou pro napadení Ukrajiny ze severu; ukrajinské obavy lze pochopit vzhledem k trvající krizi na východní Ukrajině a anexi Krymu. To polské ozbrojené síly se rozhodly uzavřít v polovině září vzdušný prostor země podél východních hranic. Zákaz se bude týkat civilního letectva, parašutistů a bezpilotních letadel. Poláci se totiž vyděsili už během manévrů ZAPAD 2009, kdy Rusko simulovalo jaderný útok na Varšavu. Litevské tajné služby zase tvrdí, že cvičení má napodobit ozbrojený konflikt s NATO (z pohledu Ruska logického nepřítele) a že by Rusko mohlo napadnout Pobaltí (v reakci na to USA už na konci srpna posílily svou vojenskou přítomnost v Pobaltí).

Právě absence informací o nadcházejícím ruském cvičení vytváří prostor pro nejrůznější spekulace a situaci navíc komplikuje atmosféra vzájemné nedůvěry.

Cvičení ZAPAD 2017 se má ve vojenských prostorech v Bělorusku a Rusku konat od 14. do 20. září a podle oficiálního scénáře se má Bělorusko s ruskou pomocí bránit před útokem tří fiktivních států. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, aby uklidnil znepokojené státy a NATO, uvedl, že ZAPADU se bude účastnit nejvýše 13 000 vojáků a 680 kusů techniky, což je parametr pro pozvání pozorovatelské mise dané Vídeňským dokumentem OBSE z roku 2011 (jeho účelem je zajistit větší transparentnost vojenských aktivit v regionu OBSE). Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg se však domnívá, že se může účastnit mnohem více vojáků, než uvádí oficiální čísla (až 100 000).

Hlavním problém ruských vojenských cvičení obecně jsou právě počty nasazených vojenských sil. Moskva většinou deklaruje, že se do cvičení zapojí nejvýše 13 tisíc vojáků. Zkušenosti z minulých let jsou ale značně odlišné. Při posledním cvičení ZAPAD 2013, Rusko nakonec zapojilo přes 90 tisíc vojáků. Loni Moskva ujišťovala, že se cvičení KAVKAZ 2016 nezúčastní více vojáků, než je limit pro nahlašování podle standardů OBSE, nad nímž je povinnost pozvat mezinárodní pozorovatele – tedy 13 tisíc; nakonec jich cvičilo přes 100 tisíc. O rozsahu nadcházejícího cvičení ale nic přesného nevíme ani teď. Problémem je, koho vlastně do celkového počtu počítat. Západní odhady obvykle zahrnují nejen členy ruských ozbrojených sil, ale také příslušníky bezpečnostních složek a civilní zaměstnance, kteří se mohou částí cvičení účastnit. Minsk ale splnil svou povinnost a na cvičení podle televize TVN 24 pozval zástupce NATO, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, OSN, jakož i Polska, Ukrajiny, Pobaltí, Švédska a Norska.

Ruská zahraniční politika se do značné míry odvíjí od vnitropolitické potřeby prezidenta Putina a nejužšího vedení země upevňovat moc vytvářením nepřítele, což vede k posilování mentality obležené země (trvající ostatně již od dob ruské občanské války 1918-20), která se musí spoléhat jen sama na sebe a svou vojenskou sílu. Současně se ruští představitelé netají tím, že rozsah a podobu cvičení ovlivnily obavy z rostoucí přítomnosti sil NATO ve východní Evropě (Rusku se dostalo na počátku 90. let jen slovního ujištění, že se NATO nebude rozšiřovat na východ) a strach z toho, že by Západ mohl vyvolat změnu režimu v některé ze spřátelených zemí nebo dokonce v samotném Rusku. Moskva obviňuje z rostoucího napětí mezi Západem a Ruskem NATO, které expanduje směrem na východ. NATO kontruje tím, že zvýšené nasazení je reakcí na připojení Krymu k Rusku v roce 2014. Takže se obě strany tak trochu motají v bludném kruhu. Navíc z hlediska celkového kontextu z pohledu Ruska je problém s Krymem mnohem složitější a jeví se jako akt čirého zoufalství. Když se ukázalo, že Ukrajina směřuje neochvějně na Západ a Rusko nabylo dojmu, že by mohlo přijít o svou základnu v Sevastopolu a tím o jediný přístup k teplým mořím, raději riskovalo označení za agresora a Krym anektovalo. Toto není samozřejmě obhajoba Ruska, které podle mezinárodního práva agresorem je, protože napadlo suverénní stát, je to jen upozornění, že žádný problém není jen černý nebo bílý. Navíc se Rusko, navzdory své mezinárodní aktivitě cítí slabé. Přispěly k tomu i události v 90. letech po rozpadu Sovětského svazu, kdy bylo Rusko Západem tak trochu zatlačeno do kouta a na jeho zájmy nebyl brán žádný zvláštní zřetel. Jak nás učí historie, není dobré příliš kopat do padlého nepřítele.

Z vojenského hlediska chce Rusko ukázat svou schopnost vést společné operace velkého rozsahu, kterých se účastní různé složky ozbrojených sil a dále rozvíjet obranou spolupráci mezi Ruskem a Běloruskem, protože to je vojensky nejsilnějším ruským spojencem a hraje úlohu kritické nárazníkové zóny mezi Ruskem a členskými státy NATO.  Z politického hlediska má nadcházející cvičení zastrašit Západ tím, že dokáže připravenost Ruska čelit jakékoliv agresi ze strany NATO nebo jeho jednotlivých členských států. Západ sice vnímá Rusko jako agresivní zemi, ale to se ve srovnání s USA a jejich spojenci pořád cítí relativně slabé a osamocené, když už za ním nestojí vojenský blok Varšavské smlouvy a má proto větší potřebu demonstrovat svou vojenskou sílu, rozhodně ale nechce vyvolat přímý vojenský konflikt, ostatně k tomu nemá dost prostředků. Ale už Bismarck o Rusku kdysi říkal, že tato země není nikdy tak silná, jak vypadá, ale také nikdy tak slabá, jak by se mohla zdát.

http://www.reuters.com/article/us-russia-nato-wargames/germany-disputes-size-of-russian-wargames-predicts-100000-troops-idUSKCN1BI19G

http://www.interfax.ru/russia/578216

http://www.interfax.ru/world/578145

http://www.interfax.ru/world/577790