Odcházím z tohoto světa, který mě nedokázal, nechtěl pochopit. Za to, že jsem jiný, zcela odlišný a ušlechtilý rytíř. Odcházím s bolestí v srdci, a to jenom proto, že zde již nenalézám vhodné místo k mému životu. Jsem osamělý ve svých myšlenkách, v mé radosti i v mém smutku. Má loď života je zcela proděravělá a pomalu klesá ke dnu.
Tak asi takovéto pocity jsem měl, když jsem usnul u počítače a nechal běžet jednu písničku s tím, že jsem si neuvědomil, že mám zapnutý repeating a tak ta písnička, dosti smutná, běžela pořád dokola a navodila mi malou depresivní náladu. Byla totiž o neustálém loučení se s přáteli, s láskou a v podstatě se se svými slovy zpěvák loučil s dosavadním životem, který nakonec ukončil sebevraždou (to jsem viděl kdysi v televizním klipu).
Text byl sice anglický, ale podařilo se mu mě pro příštích pár minut totálně rozbít a přemýšlet o lidech, kteří se k sebevražednému činu odhodlají. Jaká bolest, deprese a další faktory je k ukončení vlastního života vedly. Několikrát v životě jsem se sám dostal do situace, která nepříznivě ovlivňovala moji psychiku, můj spánek a chuť či nechuť k jídlu. Můj stav byl z pohledu zdravého člověka žalostný, jenom mě nikdy nedonutil přemýšlet o ukončení života vlastní rukou – spíše jsem si přál přivolat na sebe nějakou smrtelnou nehodu. Pokaždé ale, když jsem si myslel, že už dál nedokážu pokračovat ve svém životě, našel jsem si důvod proč se zvednout ze země a pokračovat svůj životní boj.
Takovýto stav jsem měl už minimálně dvakrát za svůj život a z pohledu zpátky se mi zdá být nesmyslné, že jsem vůbec kdy uvažoval o smrti jako o možnosti. Vrátím se zpátky k úvaze, jaké pohnutky donutí člověka se sám zabít. Kde člověk sáhnoucí si na svůj život bere odvahu ten čin vykonat. Připadá mi spíše více logické, že když jde někomu o život tak o něj pudově bojuje. Nebo za život jiných lidí, bojuje jiný člověk. Nechci uvažovat o lidech, kteří si své problémy na sebe přivolali sami, třeba vysokým zadlužením. Jde mi o to pochopit lidi, co je nesužuje žádná nezaviněná tragédie. Jde o lidi, co mají relativně pohodový život bez zbytečného vykolejování. Když tak jednoduše uvažuji, zjišťuji, že rozprava o smrti je sama o sobě deprimující a přesto s ní musíme počítat. A jelikož si života velice vážím, tak o něm i rád přemýšlím.
Už zase vidím ty komentáře o trpiteli, nebo že jsem člověk mimo obraz. Ale systém mi dal možnost svobodně vyjadřovat své myšlenky a tak toho rád využiji a pomáhá mi to v mém životě se lépe orientovat, když ze sebe vyliji otázky a odpovědi, které kolují kolem mé osoby.
A tak se vrhám do temnoty, ve které očekávám osvobození se od pozemských starostí a trápení, jež mě sužují. Loučím se s vámi, s tebou. Neplačte, já svobodně volím a budu šťasten.
Čas vyléčí ránu, kterou jsem vám připravil a já odcházející na věčnost vás žádám o odpuštění. Nashledanou.
