Intelektuální život ve Velké Británii ovládla v uplynulých týdnech nová společenská hra: pokusit se vysvětlit okolnosti finanční krize královně Alžbětě II. V listopadu předloňského roku navštívila královna Londýnskou školu ekonomie (LSE) a položila studentům jednoduchou otázku: „Jak je možné, že si žádný z ekonomů nevšiml hrozby recese?“ Minulý měsíc se proto na půdě Britské akademie shromáždila skupina expertů, aby došla k jednotnému vysvětlení, které by pak mohla Alžbětě II. předložit. V srpnu je následovali další myslitelé a pokusili se Buckinghamskému paláci nabídnout alternativu.
Nejde o zbytečné cvičení. Ekonomové by měli pořádně zapracovat a rychle přijít s vysvětlením proč téměř k dvouleté recesi došlo. Jestliže to oni nedokážou, pak je jejich profese jen bezvýznamným fantomem. Není divu, že profesoři z LSE nebyli návštěvou královny příliš nadšeni. Londýnská škola patří mezi nejvýznamnější na světě, a přesto se zde neobjevila žádná hypotéza vysvětlující okolnosti vzniku finanční krize. Lépe by však nedopadli ani na Harvardu či Yale. Profesoři z LSE nakonec zaslali královně stručnou zprávu, ve které sumarizují dosud známá fakta. „Lidé v naší zemi i na celém světě podcenili nedostatky celého finančního systému,“ stojí v dopise.
Všichni světový ekonomové by měli honem začít posílat dopisy s vysvětlením. Alespoň dokud Její Výsost neodvětí: „Děkuji, teď už chápu.“
(úvod je přepisem článku z HN z minulého roku a text je starý minimálně roky dva)
Tak jsem se rozhodl jako nestudovaný laik ekonomickým studiem královně Alžbětě II. vyhovět a napsat jí to sám.
V roce 2008 se zvýšila cena ropy, tím došlo ke zvýšení spotřebitelských cen. Cenu ropy vyhnali nahoru spekulativní obchody a slabý dolar.
Došlo k úbytku bohatství domácností a začala klesat spotřebitelská poptávka.
Nakonec v Americe docházejí lidem prostředky na splácení hypoték. Fondy, které investovali do rizikových hypoték, začali scházet peníze, burza začala panikařit. Banky si přestaly důvěřovat a přestali si půjčovat mezi sebou peníze. Hned na to začala cena nemovitostí rapidně klesat a přicházeli na řadu stomiliardové ztráty. Investiční domy se otřásly v základech a přišly na řadu bankroty. Ty už se začaly týkat i pojišťoven.
Tato první krize byla pojmenována Hypoteční krizí. Po ní se nastartovala nová krize a to evropská, ta se nazývá Dluhová, respektive krize veřejných financí. V této Dluhové krizi se již už nikterak neorientuji. Státy, které si ze systému EU čerpali finance, aby si v nich mohli lidé žít nad poměry, upadají. Vlády totiž dělali vše proto, aby se udržely při moci, tím, že uspokojovaly co nejvíce sociálních oblastí na úkor vzrůstajících dluhů. Vše nakonec ústí v konspirativní spekulace až do té úrovně, že za touto krizí stojí nejbohatší firmy světa, aby mohly zcela ovládnout globální ekonomiku. Něco jako opačná revoluce, potřeba změny, návrat k nevolnictví, diktatura a mnoho dalších forem co by mě mohli napadnout.
V mnoha zemích stát zachraňoval soukromé banky a očišťoval je od rizikových investic. Následovalo formy oživení jako šrotovné, odklady plateb sociálního zabezpečení a podobně. Snaha o koordinaci jednotlivých vlád a uzavření jednotného rozhodnutí ke krizi přistupovaly tyto vlády po svém a modely pro záchranu se různily. Došlo ke zvýšení nezaměstnanosti, ke snížení příjmů do státních rozpočtů. Začal přesun mnoha firem do daňových rájů, což dokazovalo, že modelace balíčků záchrany mají vážné trhliny.
Téma krize se stalo dennodenním chlebem pro média, která svými katastrofickými scénáři začala děsit spotřebitele natolik, že přestali utrácet, jedinou výjimkou se zdají být vánoční svátky, jako by si je všichni chtěli užít, jako ty poslední dobré. Ještě k tomu se přece blíží konec světa 21.12 2012. Takže ať přemýšlím ve své naivitě co se vlastně děje, zjistil jsem, že stejně vůbec nic nechápu. Můj osud a osudy jiných obyčejných lidí řídí úplně někdo jiný, který za mne dělá rozhodnutí o naší budoucnosti v globální ekonomice.
Největší pesimisti tvrdí, že přijde válka, jiní že hladomor. Každopádně si myslím, že k nějaké změně přesto dojde. Doufám, že toto moje laické vysvětlení pomůže Alžbětě II. se lépe zorientovat
Autor článku není ekonom (Právě jsem byl několika mými známými upozorněn na mnoho pravopisných chyb, informoval jsem je, že jsem pouze z mnoha medií okopíroval celé věty a pouze doplnil text o svoje já)
