Tvé pocity

Bohužel, či bohudík odešlas mi v dál a mě po tobě zůstal svět složený z mýdlových bublin odešla si tiše, zatímco jsem spal a život můj roztrousil se do hlubokých puklin

Procházím osamělý ulicemi nočního města

stále více si uvědomuji, že skončila naše společná cesta

obrazy mé osamělé postavy odrážejí skla obchodních výloh

umřelo v mé hlavě miliardy buněk jako v rybníku výlov

Den ode dne se má duše ztrácí v hlubinách zapomnění

ráno, když se probouzím, zjišťuji, že ona tu stále není

život co zdál se být tak jasný, je stále více zatemněný

mé výkřiky bolesti zní, jako bych byl oněmělý

Ztrápené srdce zrychluje puls i tep

a ukracuje mi z mé čáry života pobytu zde na zemi

nevím, co bude v budoucnu, natož co dělat teď

bez lásky co chybí mi, jsem jako syn ztracený

Však vytrval jsem a čas mé rány vyléčil mi

tíže co tlačila mou postavu směrem, kde chybí štěstí

už odezněla a mě už zase chce se žít

osudu se nevyhneš, však můžeš mu dát pěstí.

Měl jsem noční můry a po probuzení mě zlehka napadlo dát na papír pocity, které z toho snu vyplynuly vžitím se do pocitů opuštěného člověka (nejedná se o můj současný stav).