Na jednom konci se objevilo nákladní auto s otevřenou korbou a naložené uhlím. Na druhém kopci se objevilo nákladní auto také s otevřenou korbou plnou jablek.
Obě dvě nákladní auta se řítila nepřiměřenou rychlostí po stranách kopců po silnici dolů do údolí. Přesně v části, kdy se cesty ze dvou kopců spojují uprostřed mezi nimi, nezvládli řidiči těchto dvou nákladních aut své vozidla a srazili se.
Náklady jablek a uhlí se po nárazu začal přemisťovat mezi sebou z jedné korby na druhou, do doby, než se kompletně prohodili. Výsledkem bylo, že řidič, který vezl uhlí, měl na svém nákladním voze náklad jablek a ten druhý jeho uhlí. Následně se jeden druhému za srážku omluvili a domluvili se, že si vymění mezi sebou auta, aby mohli včas dovézt své náklady na místo učení.
Tím příběh končí. Někteří lidé právě nevěřícně kroutí hlavou, že je to zcela nereálný příběh a já jim to nechci a nebudu vyvracet. Když jsem tento příběh takto vyprávěl ve svém školním věku mým spolužákům, nebyl ani jediný, kdo by mi to nevěřil. Dětská naivita a důvěřivost je v tom ohledu nekonečná a ovlivnitelná.
Ve skutečnosti se ten příběh odehrál tak jak jsem napsal pouze do bodu, kdy se oba dva náklady promíchaly. Nákladní vozy byly po té srážce na odpis a řidiči to ani na jedné straně nepřežili. Já jako dítě, když jsem zaslechnul kusé zprávy, jak se o tom bavili dospělí, si ten příběh převyprávěl podle svých znalostí a zkušeností. To že to oba dva přežili mi řekli rodiče, poněvadž mě nechtěli zatěžovat otázkami života a smrti. To že se nákladní vozy v mé představě nerozbily, zase vzniklo podle mého dětského posouzení, na základě již nabytých zkušeností, kterou jsem získal při hře s autíčkama. Když se totiž moje autíčka srazila, nerozbila se. Díky své fantazii jsem potom vytvořil tento napolo reálný a napolo fiktivní příběh.
Přiznejme si, že mnoho z vás si to tak při čtení této události představovalo právě tak, jak bylo popsáno.
