Jedu si takhle s kamarádem po dálnici a mezitím jsem dopil pití s plastové půllitrové láhve. Slušně jsem se jej zeptal, jestli ji můžu odložit do úložné kapsy ve dveřích. Zda mu to nebude vadit, že ji při vystoupení vyhodím do odpadkového koše.
V Belgii se stala z odhazování odpadků prapodivná zábava
K mému překvapení můj kamarád začal na mé straně stahovat okénko. Sem se jej zeptal, zda potřebuje vyvětrat, načež mi odpověděl, že ne, že mám akorát tu plastovku mrsknout z okna ven, jelikož nechce mít v autě bordel. Trochu mě šokoval svou reakcí a donutil mě rychle reagovat. Řekl jsem mu, že to ji raději budu až do konce jízdy držet v ruce, než abych se přidal k té části obyvatelstva, které si z dálnice udělalo odpadkový koš.
Nedalo mi to, připojil jsem se k internetu a začal dělat mému kamarádovi přednášku o odpadech na dálnicích. Tedy fakta, která jsem zjistil na síti. V roce 2007 se nacházelo podél dálnic 2300 TUN odpadu a v loňském roce to už bylo přes 4200 TUN. Odklízení odpadu stojí 450kč za tunu a ve spalovnách je i několikrát dražší. Další výdaje jdou na mzdy a pohonné hmoty.
Dálnice se stala místem skladování nelegálního odpadu a svozem odpadků lidí navracejících se z chalup a chat po víkendu. Svůj podíl na znečištění mají i mnozí provozovatelé s občerstvením. Kdyby odpad nikdo neuklízel, nebyl by to sníh, ale hromady odpadků, co by zabránily průjezdnosti dálnic. Nehledě na to, že ucpané odvodňovací kanály by neplnily svůj účel a její stav by se ještě více zhoršoval vlivem vodní eroze.
Odhazování odpadků z oken jedoucích aut se stalo samozřejmostí, za které není téměř nikdo potrestaný!
Po takové přednášce o znečišťování se můj kamarád usmál a řekl mi, na první benzínce sjede z dálnice a hodíme tu plastovou láhev do tříděného odpadu. Oba jsme se tomu sice zasmáli, ale slovo dodržel. Naše debata se poté zaměřila na lidské chování, na plýtvání, a že každý hledá viníky v tom, co se u nás děje v ostatních a ne sám v sobě. Přiznejte se, kolikrát jste něco vyhodili z okna jedoucího auta!
