Evropská Unie pro sebe po deseti letech připravila novou desetiletku. Nad tou minulou, přehnaně ambiciózní Lisabonskou strategií se už dávno zavřely vody. Bruselští úředníci nám v ní slibovali, že Unie dožene a předežene své hospodářské soupeře a stane se „nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa založenou na znalostech“. No nic. Místo ní teď přichází o něco skromnější „Evropa 2020“.
Komise v tomto dokumentu vytyčila pět navenek krásně znějících cílů: 1) zvýšit podíl pracujících v produktivním věku na 75 % ze současných 69 %, 2) navýšit podíl vládních výdajů na výzkum a vývoj z 1,9 % na 3 % HDP, 3) 20 % snížení emisí skleníkových plynů, navýšení podílu energií z obnovitelných zdrojů o 20 % a 20 % zvýšení energetické účinnosti, 4) pokles počtu chudých Evropanů o 20 milionů, 5) nárůst počtu vysokoškolsky vzdělaných z 31 na 40 %.
Horší než samotné, někdy arbitrárně stanovené cíle, o kterých by se ovšem také dalo diskutovat, je však způsob, jakým ji chce EU dosáhnout. Tím jsou aktivní zásahy státu do ekonomiky, které prý povedou k jejímu oživení. To je největší omyl představené strategie.
Centrálně plánovanou ekonomiku už jsme tu měli. A proto moc dobře víme, že nefunguje. Bylo tomu tak v naší relativně malé a homogenní zemi a proč by to mělo být jiné v mnohem složitější situaci devětadvaceti různorodých členských ekonomik? Regulace a řízení z ústředí hospodářský růst nepřinesou. Tomu napomůže spíše pružný pracovní trh, omezení byrokracie, nízké a jednoduché daně a vymahatelné právo. Nic takového však bohužel mezi prioritami nové evropské strategie nenajdeme. Bohužel.
Budovatelské pětiletky minulého režimu máme ještě v živé paměti všichni. Že byly naplňovány jen za cenu neustálého čachrování s čísly, snad není nutné nijak zvlášť připomínat. Jak ukazuje řecký příklad, podobných statistických kejklí se neštítí ani současná generace Evropanů. Bruselští cifršpióni nejsou s to zajistit ani dodržování současných fiskálních pravidel pro fungování měnové unie a přesto vytvářejí další a další regulace, které nás prý dovedou k zářným zítřkům. Mějme se na pozoru. Už jen kvůli naší historické zkušenosti.
