Bramboračka, bramboračka a zase bramboračka…

ODS stojí před opravdu těžkou volbou. Její předseda Mirek Topolánek kritizuje kraje za vytvoření koalic s ČSSD, zatímco první místopředseda kritizuje jeho za jednání s ČSSD o smíru během českého předsednictví. Všem je ale přitom jasné, že se ODS a ČSSD musí nejen na předsednictví, ale i na některých reformách domluvit. Ale jak to udělat, aby dohoda s ČSSD nebyla ani nahá, ani oblečená, nešla ani pěšky, ani za vozem, a přitom nebyla ani opoziční a ani smlouva?

Média spekulují o odvolání Tomáše Julínka coby ministra, který „prohrál krajské volby“. Přitom je to však jediný ministr, který po dvaceti letech tlachání tolik potřebné reformy zdravotnictví opravdu provádí. A první výsledky Julínkových reforem jsou již evidentní. Ovšem, včetně prohraných voleb. A to nemluvím o tom, že při bližším zkoumání i řada nových sociálnědemokratických hejtmanů pochybuje o tom, proč by pacienti nemohli přispívat na stravu v nemocnicích, když „jíst přeci musí i doma“.  Komentátoři českých listů jsou zděšení, jak do vedení některých krajů nastupují nomenklaturní kádři bývalé KSČ, jiní novináři pak z toho, jak ODS v některých krajích pošlapává své principy a přistupuje na proplácení poplatků v krajských nemocnicích. A soukromí lékaři a lékárníci již dnes připravují žaloby na porušování pravidel volné soutěže. Ano, nejlépe by se vládlo v koalicích se zelenými, ti nikomu nevadí a jsou miláčky médií, ale ti zatracení voliči…

Světová finanční krize je opravdu vážná věc. Některé státy EU jsou před státním bankrotem a propouští se i u nás. Onehdy jsem jednomu voliči neuměl odpovědět na otázku, zda jsou státní dluhopisy součástí konkurzní podstaty státu. Je samo o sobě absurdní a nesplnitelné, jak se vlády předhánějí v zárukách za téměř všechny vklady obyvatelstva. Ale nakonec, i když je to nereálné, je to stále jedno z těch lepších opatření, které světoví velikáni navrhují. Na světové finanční krizi se přiživuje kde kdo. Aby se ministr Bursík neurazil na mne, budu citovat dánského profesora Bjorna Lomborga z úvodníku LN 20. 11. 2008: „… mnoho zelených rozumbradů začalo tvrdit, že finanční krize pouze zvýrazňuje potřebu zasáhnout proti klimatickým změnám … argument o zelené revoluci má ten háček, že se neobtěžuje zabývat hospodárností.“ A mluvit o hospodárnosti v době finanční krize mohou pouze škarohlídi anebo Klaus.

Ještě je tu odmítaná i velebená Lisabonská smlouva a velebené i odmítané smlouvy o americkém radaru. Dohodnout se s ČSSD, že každý udělá nějaký ústupek a schválíme oboje, není možné, protože by to byl zavrženíhodný politický handl, zrada na voličích (kteří však v parlamentních volbách ani o radaru ani o „Lisabonu“ nehlasovali) a k tomu se žádná strana nesníží. A tak se může stát, že budeme bez „Lisabonu“ i bez radaru, ale zato politicky křišťálově čistí.

ČSSD má dnes nesporně jednu výhodu. Její šéf Jiří Paroubek tak dlouho utahoval šrouby v poslaneckém klubu, až strana dnes zní opravdu jedním (jeho) hlasem. Nebude však v budoucnu překvapením, že vyhrané krajské volby, čtrnáct nových hejtmanů a desítky radních pomohou tuto jednotu zase roztříštit?

Málem bych zapomněl. Před osmi lety Mrázek telefonoval Šafrankovi a zmínil se o „Téčkovi“ a „Íčkovi“. Z uniklých (prodaných) policejních odposlechů ale také vyplývá, že Bakalář a Umaštěnec již dopředu věděli o transakci s IPB do ČSOB. Co z toho vyplývá? No přeci, že pravděpodobně ani Téčko, ani Íčko a s jistotou ani Bakalář či Umaštěnec, nemohou být zvoleni předsedou ODS, protože jsou mediálně zničitelní. Nu, alespoň jedna jistota v této politicko mediální bramboračce.