Tedy, té ,,naší", neb nechci nikoho uvést v omyl. A to ani úvodem způsobem bylo/nebylo, neb bylo. Tedy ani stylem věřte nevěřte, neb i to opravdu událo se. Ba i projevilo. Všelijak. I u autora. Jakož i jindy, a nejen u něj.
Nevím, kdo pamatuje výraz ,,péelvéčka", či o něm kdy slyšel. Ale užíval se. Znamenal ,,placené volno". Šlo ve skutečnosti o volno náhradní, které ovšem nevznikalo ,,prostým" přesčasem, ale prací v nepřetržitém provozu. A vtom každému, kdo v něm pracoval, za rok ,,naskočilo" o třináct směn více. Tedy, nad fond ,,normální" pracovní doby. Za tyto směny navíc tedy příslušelo náhradní volno. A po jistou dobu bylo toto volno i placeno průměrem, jako dovolená. Ta platba byla jako ,,bonus" za ony ,,nařízené" přesčasy.
Ač sice lidí bylo dost, tak na práci jich bylo málo, což ovšem známe i ze současnosti. Ale tehdy ,,sehnat lidi" na nepřetržitý provoz bylo až nemožné. A tak i zde šlo o ,,sladˇák", resp. jednu z forem, jak lidi ,,sehnat" a ,,navnadit". Jenomže. V ,,plánovaném" kom systému také hrály peníze roli. A to i ty na mzdy, což se projevovalo i úvěry na vyplácení mezd zaměstnanců u tehdejší banky, tedy čs. spořitelny, což bylo možná až tajemstvím, ovšem přitom i veřejným. A tak posléze skončil i čas ,,péelvéček". Tedy v podobě oněch placených, a stalo se z nich poze náhradní volno. Což se pochopitelně těch, které to postihlo, dotklo. Tedy i mé maličkosti, ale i rodiny. Lidi sice reptali, ale to bylo tak všechno.
Ale mně to nedalo. Při jedné z mnoha návštěv u svých rodičů v Praze mně nebylo zatěžko zajít si na ministerstvo, i na ÚRO. A ,,svěřit" se tam s tím, co se nejen mne dosti dotklo. Setkal jsem se tam sice s rozpaky i snahou o ,,vysvětlování", vč. ,,nutné potřeby uvědomělosti", ale nenechal jsem se jen tak odbýt. Pochopitelně jsem onu platbu nezachránil, a ani nemohl. Ovšem kdosi to začal prověřovat, a byl docela rachot. Vč. toho, že si na mě pár souhů, a to nikoli poprvé, ale ani naposled, otevřelo hubu, ba i vyhrožovali, což ani to njsem nezažil ani poprvé, ani naposledy. Ovšem na mne nikdy nic z toho neplatilo, neb i na to jsem byl dávno, v podstatě od ranného dětství, zvyklým. A navíc , dávali si i vůči mně trošku více pozor. ..Jo, tamtem, na toho bacha, ten si dokáže vyskočit i na ministerstvu, a kdo ví, co by se pak mohlo dít". Takže, asi tak.
Toto není o nějaké osobní statečnosti, jenom o tom, že nebylo vždy vždy nutné jenom srazit paty, a držet hubu i krok., ač to bylo stále až vyžadováno. Ale to pro mne neplatilo nikdy, a neplatí dodnes. A ví to o mne dodnes dost lidí, kteří mně OPRAVDU znají, neb takového mne poznali nejen dávno a dávno před tzv. sametem, ale i po něm. A znají dodnes. A většinu z těch, kteří si nejen na mě vyskaovali a vyhrožovali, či mě měli pod ,,patronací" jsem přežil, a nemíním v tom stále, a to ani náhodou přestat. :)
P.S.. tento jeden z mnoha ,,stříplků" z minulosti se odehrál v letech ,,normalizace". Ale i o jiných z nich jsem na těchto stránkách leccos prezentoval za oněch šest let, co zde ,,publikuji" i ,,diskutujiI. Psal jsem opravdu již o kde čem i kde kom způsoby všelikými. I o StB, či obdobích nejen normalizace, ale i dávno a dávno před ní, či o hysterii kolem Charty 77 , atd.,atd. Že občas i k nelibosti jiných, i to je mi dáváno najevo. Ale kdo ví, třeba se i pod tímto mým článečkem některý z nich zviditelní, a tak se též ,,jaksi" sebezrealizuje, čímžto zdravím. Ovšem nejen je. J.A.J.
(autorem fota je autor článku)
Na závěr připomínku z dob dnes již velice, velice dávných,ač autor ještě i dávnější dobře pamatuje. A dodnes! Zde tedy ,,cosi" z r.68, viz. resp. slyš.:
