Co bys chtěl táto pod stromeček?Tak zeptal se mě i před lety i můj syn. A co já to nato? Inu coby. Tak koho nepotěšilo by, když zeptá se syn, co bys chtěl táto. Jak odpovědět na to? A při tom neranit ...
Synku, co já ještě měl bych chtít.?
Mám Vaší mámu. A spolu s ní děti přec. Tedy i Tebe.
To není málo. To přec je mnohem, mnohem víc.
Vlastně jste naše všecko. Radost i starost.
Pro rodiče jsou děti poklad.
A k tomu těžko víc co dodat.
A Vánoce, to nejsou jenom dárky.
To taky společný je stůl, ten symbol rodiny.
A smysl života je přec tím daný, a požehnané všechny lidského bytí hodiny.
Tak co já, jako táta, měl bych si snad více přát.
Život přec není jenom dáti měl, či musel dát.
Já dostal. Od rodičů svých darem tento dar. Už jako malé děcko.
A posílám to dětmi svými dál. Je to tak prosté. A přitom vlastně všecko.
Nu, život jistě dá se různě prožít.
A také důležité je mít kde svou hlavu složit.
A mít v životě to vše pro koho a s kým.
Zdá se to málo? Asi jak komu. Co já vím.
A k tomu stolu svátečnímu, hochu milý.
Tam v oné požehnané chvíli
Jsou s námi všichni. co k nám patří, i dříve patřili.
Atˇ jinde žijí, či bytí své na tomto světě si již odžili.
Přesto i s námi jsou a tak žijí i v nás.
I o tom všem Vánoce vždy byly, A věřím, že jsou, a budou. Zas.
P.S.: Tento můj blog je částečně ,,recyklátem“ z toho, co jsem na těchto stránkách prezentoval již před lety. Stále je v něm však i to, co, a asi nejen pro mě, stále zůstává platným. J.A.J.
