Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní, neb nikdy nikdo neví, co se může státi. Pěli kdys o tom i V+W. Obdobně vyjadřovali se i jiní. Včetně mojí máti. I kdo co dal, a co vzal. Či bude muset dáti?
Např.: Daj-li medaili, či medaili nedaj-li. A komu, zač a proč. Nejednou veletoč. Prej u sousedů taky. Veletoč. A taky proč. I u jinejch to přijde. Prej. Alebo figu borovů? Scénáře všeliké. I až hororů. Někde óbr mužik do pidi mužika midlí. Leckde, ba i jinde se to midlí zas o kde jakou židli. Taky včera, dnes, a zítra. Voni i schody se mydlej. Prej, aby rejžákem se drhly. Aby, co černý je, bylo bílý,a to bílý, aby nebylo vidět. Někdy. Prej normálka. Tak proč se za to, anebo za ono, stydět. Leccos opláchnou lze. Stačí na to třeba i bidet.
Taky na válku je třeba se připravit. Na obrannou. Všude nepřítel číhá. Před branou. Prej i za branou. Oblíbené hry typu ,,ber/dej“. Od ,,dej/vezmi“ jednu, nebo dvě, přes ,,vezmi všechno“, až po ,,všichni dají“. A všichni se o čamrdu, která tak, anebo onak padne, zas dost fest tahají, by roztáčet jí mohli. Opravdu fest. Tu slovně, jindy na řadě je i pěst. Čest? Kdeže. Tu bránit lze. I v leže. Že. Ehm. Windffouss
P.S.: ,,vysvětlivky“: hra zvaná ber/dej bývala součástí souborů různých rodinných stolních i jiných her. V blogu lehce naznačeno, co občas ,,hýbe se“ nejen u nás, ale i ve světě. Autor ovšem chápe, že pro některé persony s ,,širokým“ blgovědiškuzním horizontem jeviti se to může poněkud zmatečným. J.A.J.
