Šachy, mistři, velmistři a taky třeba i strážmistři, atp.

Nepříliš ,,aktuální“ nadpis s ohledem na.,,dění dneška mnohá, ba až veškerá“, že. Možná je, a možná není. Na každém možnost posouzení. Ovšem jen ta ,,jedině správná“, tak jen ta, se cení.

 Furt a porád šachy. Běží. Těžké šachové partie. Jenomže. Kdopak že to přežije? Dávno nejde o šedesátečtyři polí. Některá třeba i petrolejová. Jsou předpolí mnohá. A mnohá zápolí. A vlastně na všech se stále těžce zápolí. Na šachovnicích celého světa. V dimenzích trojrozměrných. Nejméně. I s použitím třeba . Práva Veta. A figurky od pionů, až třeba po krále. I nejedna dáma může míti. Namále.  Dávno už černá bílou stírá. Ale i naopak. Nejeden z těch co tvrdí, že za bílou jenom hrají, přitom i černou svou v záloze však mají. VŠICHNI! A všichni strategie svoje. V kombinacích nepřeberných. Tak někdy proti hrajou, a jindy zase spolu. A pioni? Ti lítaj. Nahoru i dolů. A semtam nějakej padne. Třeba z kola ven. Jinej jen trochu zvadne. A zas huláká. Tady sem! A ber kde ber. Hlavně se z toho nepo…!

 Nejsou partie, jako partie. Tedy ty šachové. Ač mnohdy to i obecně platné může být. Tak kterou dáme nit? Nu, asi tu šachovou. Trošku vzpomínkovou. Ale trošku i ,,reminiscenční“. Neb i tam z lecčeho leccos také ční. Ovšem, nejde o objev. Natož pak senzační. I když týká se též jednoho místa, kde také cosi v partiích světových začalo. Tehdy  ,,partie" ta, ta skončila patem. A také rozčarováním. Až o mnoho později skončily partie další. Celkovým MATEM! A tehdy zdála se věc docela jistá. Že svět má jen jednoho velmistra. Tehdy ,,nějakýho" Reagana. Ale stejně tím to na šachovnici světa neskončilo. A kdovíco zas dnes je před náma!

 Tedy od šachovnice můžem začít. A velmistry to třeba načít. A jak mnohdy zvykem je, pomůže zas. Wikipedie:

Robert James „Bobby“ Fischer (9. března 1943 – 17. ledna 2008 Reykjavík, Island) byl americký šachista, mistr světa v šachu v letech 1972–1975. Už v 15 letech postoupil do turnaje kandidátů a stal se velmistrem. Titul mistra světa získal v roce 1972 výhrou „zápasu století“ v Reykjavíku na Islandu nad sovětským obhájcem titulu Borisem Spasským. Tento turnaj probíhal během studené války a byl interpretován jako vítězství USA nad Sovětským svazem.  Po tomto zápase Fischer dvacet let nesehrál žádnou turnajovou partii. V roce 1975 odmítl obhajovat svůj titul mistra světa, když mezinárodní šachová federace nepřijala jeho podmínky konání zápasu. Až roku 1992 se Spasským sehrál odvetný zápas, v němž ho opět porazil, a od té doby se již žádných turnajů nezúčastnil. Jelikož se zápas konal v Jugoslávii, na kterou tehdy byly uvaleny sankce, hrozilo mu v USA vězení. Od té doby žil v několika státech v emigraci, po zatčení v Japonsku roku 2004 obdržel azyl a občanství na Islandu, kde rovněž zemřel. Pravidelně se objevuje v diskuzích o tom, kdo je nejlepším šachovým hráčem všech dob.[1] Výrazně přispěl k rozvoji teorie šachového zahájení, svými vítězstvími zpopularizoval šachy, díky němu se začaly v šachu "točit" větší finanční částky a k rozvoji hry přispěl i vynálezem nového způsobu měření času hráčů na rozmyšlenou a návrhem alternativních pravidel šachů, zvaných nyní Chess960.

Pro ty, co to dočetli až sem a mají z toho zmatek, zas tetka Wikipedie snad cos jim přiblíží.Jinej to třeba sotva přehlíží. A někdo dokonce snad že i pochopí. Ovšem dle toho, jak to celé uchopí. Tak chopte se, pochopové.

 Již v roce 1985 se M. Gorbačov na neutrální půdě v Ženevě sešel s R. Reaganem. Šlo o první vzájemné oťukávání, které ale ukázalo, že přes velké rozdíly v postojích jsou oba státníci schopni vzájemně jednat. Další setkání M. S. Gorbačova a R. Reagana proběhlo v říjnu 1986 v islandské metropoli Reykjavíku. Tady už probíhala regulérní jednání, která se točila především kolem otázky snížení počtu jaderných zbraní. Hovořilo se zde o možnosti úplné likvidace raket středního doletu a vyřazení balistických raket v horizontu deseti let. Ronald Reagan uspěl i se svým požadavkem na omezení konvenčních sil Varšavské smlouvy v Evropě. Jednání se nakonec zadrhlo na sporu o americký program tzv. strategické obranné iniciativy. M. S. Gorbačov totiž svůj souhlas se smlouvou o odzbrojení podmínil zastavením tohoto programu. To ovšem Ronald Reagan jednoznačně odmítl a nabídl sovětskému partnerovi pouze výměnu informací z výzkumných prací v rámci strategické obranné iniciativy. Gorbačovovi podobný ústupek nestačil, a tak s napětím očekávané jednání skončilo bez hmatatelného výsledku.

 Tak tolik, kousek, z historie. A co bude dnes dál. Sejde se kdosi s kýmsi? A kdo o co by stál? Dohodnout, nedohodnout? Či hlava jedna druhou chce. Položit na tál. Tak jednoduchý as to nebude. A co ty na to? Lidstva osude?

 A kdo až sem tento článek skous, tak navrch ještě cosi. Video. O šachu, A neděste se, ač skoro horor,  jak z reálu to je. Už úvod až kdo ví kam ční. Však klídek. Arabsky to není. Zatím. A to je vlastně, skoro, senzační. Zatím. Windffouss

              2.10.15                                                                              George Anthony