Rytíři nebes - roky 1938-1939

   Tento díl vyprávění je doplněním příběhů o jednom z našich rytířů nebes. Jednom z mnoha z těch, kteří byli součástí dějin našeho vojenského i civilního letectví. Je v něm zmíněna i mobilizace v r. 1938, Mnichov, obsazení ČSR Hitlerem i odchod našich letců do zahraničního odboje.

   Sloužil, létal jako pilot, jak si od dětství snil. Kdykoli to bylo možné, navštěvoval otce a své sourozence. Při některých svých samostatných letech, i když se to nemělo, občas zakroužil se svým strojem i nad jejich vesnicí. Ve svém volnu samozřejmě občas s kamarády zašel na pivko i na taneční zábavy doma i v okolí. Také se seznámil s děvčetem,  s kterým si navzájem padli natolik do oka, že spolu začali vážně uvažovat o své společné budoucnosti. Měl již odslouženou podstatnou část svého úvazku u armády a závazný příslib zaměstnání po jeho odsloužení, a to ve své profesi  pilota u jedné velké známé firmy. Ta měla pro své obchodní potřeby vlastní leteckou společnost. A pokud by se oženil, firma by mu poskytla rodinný domek ve městě, kde bylo její hlavní centrum. Perspektiva vysněného a navíc dobře placeného zaměstnání, možné létání i  do zahraničí a také šance na velice dobré zajištění rodiny. Který chlap by o to nestál ! Vše však bylo jinak !

  Hrozila VÁLKA ! Byla vyhlášena mobilizace. Byl se svými kolegy převelen na východ státu do velikého města.Vítali je, všude prapory, nadšení, všichni je chtěli hostit, všichni byli přáteli. Kdesi jinde jiní cosi vyjednali, sepsali, podepsali a rozhodli! Nejen tam, kde byl se svými kolegy, ale i jinde byly ze dne na den jiné prapory a nenávist. Byli odveleni zpět a pak již téměř nevzlétli. Za několik měsíců poté pak museli předávat svá letadla, výzbroj a výstroj nenáviděné cizí armádě. Nevěděli co s nimi bude dál. Ale velice dobře tušili, kam to spěje. A nemínili se s tím, co se stalo, smířit! Na sny a osobní plány v těch časech náhle nezbývalo ani pomyšlení ! 

   Již v době, jež dalece těmto událostem předcházela, pracovala na různých místech celá řada velice schopných lidí, jejichž úkolem bylo zvažovat mnohé alternativy vývoje, včetně z toho plynoucích možných kroků a řešení. Proto byli někteří z těchto lidí připraveni i na podobnou situaci. A když nastala, konali. Připravovali sítě, kanály a spojení. Tipovali spolehlivé a důvěryhodné jedince, které bylo dle situace možno kontaktovat. Mezi nimi, aniž by to předem věděl, byl i on, stejně jako řada jeho kolegů. Postupně v malých skupinách začali odcházet za hranice.  Byl v jedné z nich .

Před odchodem se krátce rozloučil se svým otcem. Ten to chápal a bral to také i jako synovu povinnost. Rozloučil se i se svou vyvolenou. Slíbil jí, že se vrátí. Stejně s ní bude stále. Před vánoci téhož roku mu porodila prvního syna. Nemohla jej však už v té době uvést jako otce. Úředně bylo zapsáno v rubrice otec-neznámý, ona sama pak jako svobodná matka. Jinak by uvedla do velikého nebezpečí všechny své i jeho blízké, protože v tom čase byla již několik měsíců válka a on byl ,,nezvěstný“ kdesi ,,ve světě".  Dodržel však, ostatně tak, jako vždy, své slovo. Ve všem. Nikdo však nemohl tušit, na jak dlouho budou od sebe odloučeni a co vše je  za tu dobu potká. Bylo před nimi neuvěřitelných, dlouhých šest let!

Fotodok.- osobní rod. archiv -C- J.A.J.

 

            6.7.14                                                                                          George Anthony

 

 

                                                                                                                                                                                                                                                                                   

 

Autor: Jiří Jiroudek | neděle 6.7.2014 2:37 | karma článku: 15,89 | přečteno: 850x
  • Další články autora

Jiří Jiroudek

To ticho až k zešílení

2.2.2024 v 18:02 | Karma: 12,92

Jiří Jiroudek

Ticho léčí

1.2.2024 v 16:15 | Karma: 12,67

Jiří Jiroudek

Ještě jednou přes

2.1.2024 v 10:57 | Karma: 14,63