Dávno se již regulační stupńě nevyhlašují.Tedy, snad. Zatím. Ač, kdo ví. Reguluje se kde co. Nejen zatím. Já jen lehce připomenu, jak se leccos praktikovalo kdys. Toto autorovo malé ,,ohlédnutí“ je bezmála půl století nazpět.
Je stále ještě dosti lidí, kteří pamatují vyhlašování energetických regulačních stupńů. Onen s číslem 123 byl vtipem, ale i narážkou na mnohé, co se v zimě dělo. V tomto případě tedy 1 cm sněhu, -2 stupně mrazu, a 3 ,,prdelky“ starostí. Tedy, ne že by to až tak neplatilo ani dnes.
Zazvonil telefon. Volal směnový ředitel. ,,Jirko, nemůžem se vejít! Potřebuju snížit odběr!“ Na hlavní rozvodně co čtvrthodinu, registr. přístroj zaznamenával celkový odběr fabriky Jak byl překročen, nabíhalo mastné penále. Co s tím. Inu, coby. Leccos šlo obejít. Nešlo kde co odstavit. Ovšem vypnout některý agregát s více než megawatovým příkonem na pět minut, to možné bylo. ,,Jenom“ to chtělo jisté znalosti, praxi, a pochopitelně i odbornost. Tedy, ,,něco“ vědět a znát. A přitom tím neohrozit výrobu. Čili vědět ,,cosi“ i o technologii jako takové, i o technolog. postupech. Třeba i o ,,setrvačnosti“ u toho kterého zařízení. Ale šlo to. Stačilo ono odstavení na cca 5 minut, tedy vypnutí, a následně opět zařízení zvolna ,,najet“. A tak se dalo ,,ušetřit“, a ,,vejít se “ do povolených limitů a mezí v oné čtvrthodině, popř. i hodin. průměru. I u fabriky, která měla celkový odběr elektřiny jako okresní město. A směn. ředitel Jirkovi pěkně poděkoval. Měl za co. Mělo to podstatný vliv i na jeho nemalé prémie.
Bývalo přísloví, že co Čech, to muzikant. Také se nejednou zmiňovaly zlaté české ručičky. Mnohé z toho platí dodnes. Nakonec i to o muzikantech, ač u mnohých v podobě, ,,já nic, já muzikant“. Zatím co Von, resp. Voni –tó teda. O tom, že kde kdo je až mistrem i v ,,playbacku“, tedy i předstírání, je až darmo se zmiňovat. Holt, stále platí i pořekadlo, že o blbého nezavadíš. Ač i o tom se dá nejednou u leckoho i až důvodně pochybovat. Windffouss :)
