Raccoon, ,,smrdutý“ opossum, natož skunk (skoro) vůbec nesmrdí

   Raccoon, u nás známý jako mýval. Tlusté zvířátko s krátkýma nohama, špičatým čenichem a malýma vztyčenýma ušima. Roztomilé, šikovné zvířátko. Ale také dost drzounek a voprsklej zlodějíček, s kterým mají leckde zkušenosti a dobře o nich vědí, co vše dokáží. Od popelnic, přes spíže, až po ucpaný komín, kterým se usilovně snaží dostat za gáblíkem až do domu.                                                                       Vačice opossum není žádný smraďoch, je vcelku milé zvířátko, neškodné, spořádaně se starající o mláďata. I když právě jeho název, s dodatkem smrdutý, přiřkl v legendárním snímku Limonádový JOE Josefu Hlinomazovi, který hrál skvěle roli padoucha Grimpa.                                                                                                Na rozdíl od uvedených zvířátek to u těch dvounohých, co se různých smrádečků týká, často dokáže ,,přehlušit“ i odér zvící skunka, či tchoře. Kdyby pachově, ale ono často jaksi duševně. Prostě ,,nářez“!  I když zmíněný film končí až úsměvným, téměř všeobjímajícím smířením. Zkrátka : ,,Roštˇák, nebo hrdina, všechno jedna rodina.“ Tedy alespoň v tom filmu. V reálu  jak kdy, jak kdo, jak kde a jak pro koho. I v tom ,,virtuálním“. Na blozích i v diskuzích.

    Mnozí, rádoby v póze ,,Limonádníka“ statně zaujímají pózu Grimpa. I když někdy i onen ,,smrdutý oposum“ je proti nim skoro až ,,slabý čajíček“.  To, co mnozí z nich dokáží ,,vyplodit“ ve svých mozcích (?) co do nenávisti, mnohdy až fanatické, je často daleko za hranicemi té ,,obyčejné člověčiny“. Mnohdy až nepříčetnost, pokud kdokoli odmítá přijmout jejich ,,jediné správné vidění světa“. Ostatní jsou pro ně jenom filové či fobové, , popř. i cosi jiného. Urážky, nadávky, ,,nálepkování“, ,,cejchování“. Mnozí z nich možná i litují, že jim chybí na klávesnicích cejchovací železa, kterými by rádi ,,ocejchovali“ jak svá stáda, jako vyznamenání a hrdý symbol soukmenovců, ale i potencionální, pro ně domnělé oponenty, které by rádi vyhnali a uspořádali podle svých představ do ,,stád protivníků“.

 

  ,,Hrdá statečnost“ oněch ,,bijců“ je obdivuhodná. Jak dalece by se dokázali takto chovat a vyjadřovat tváří v tvář, je otázka jiná. Pokud by vůbec byli schopni vyslovit větu, natož vyjádřit myšlenku. Ergo vlastní. Jejich pocit bezpečí ve ,,virtual prostoru“, kryté jejich domnělou anonymitou je mnohdy do očí bijící.  Neuvědomují si, že i ten je prostorem veřejným a že tak často vystavují vizitku sami sobě. Bez toho, že by je někdo cejchoval. Taková samoobsluha, že. Ač nelze vyloučit ani jistou formu sebeukájení. Svého ega. Jistě, ani tam nelze vyloučit, že někdy i z důvodů provokace, či i v zájmu třetích osob, atˇ už z důvodů jakýchkoli. Nic nového. Mnozí pamatujeme takové z časů dřívějších, i nedávných.

   Zkrátka, dobře a jednoduše. Je nemálo skunků dvounohých. Ti přírodní mají své vybavení pro nutnou obranu, pro přežití. Sami od sebe nikoho nenapadají. U těch dvounohých je to sporné. Možná mají také i pocity ohrožení. Ale že by kvůli tomu měli ,,otravovat ovzduší“ ve vztazích mezi jinými lidmi? Dšít na ně svoje ,,značkování“, aniž by je znali, jejich osudy, životy, vztahy. A chrlili na ně ,,to své jediné správné“. Navíc z teplouček a smrádečků svých ,,správných světů“.

   Smrádek, ale teploučko. Říká se, že smrady ještě nikdo neumřel, ale dost už jich zmrzlo. Ale jsou smrádečky, které je potřeba občas vyvětrat. Ty s jedovatou náplní. Skunků dvounohejch. Atˇzavanou z domova, či ze světa. Nejen na blogu, ač i tam jich na výběr dost a dost. Takže se skunkama…               Bacha na ně. Windffouss

    26.8.14                                                                               George Anthony