Pax hominibus bonae voluntatis.

Snad odpustí mi i pomazaní. Atˇ s vyznáním, či bez vyznání. Jak každý chce, či jak to cítí. I v sobě sám beze slov sítí. Na Vánoce i v jiné době. Přát chtěl bych všem, a nejen sobě.

I v tomto, i v příštích ,,Anno Domine“ . Atˇ nevraživost pomine. Pokoj lidem dobré vůle.

 Je , už zas, V Á N O Č N Í  čas. Svátky klidu a pohody. S dlouhou tradicí po generace generací.

Svátky pro někoho ,,světské“, pro jiné církevní, nebo i obojí. Prostě, Vánoce.

Tím největším dárkem však je s kým a pro koho, a tím i pro sebe. Ne každý má až takové štěstí. Pak teprve získávají tu opravdovou cenu ty největší DARY, které život dává. Ty nejobyčejnější. Mít kde hlavu složit a nestrádat chladem, ani hladem. A zdraví. Vlastní, a pokud je s kým a pro koho, tak i ,,to jeho/jejich“. Blízkých. Jakékoli jiné dary a dárky, bez ohledu na jejich cenu, jsou proti ,,těm nejobyčejnějším“ jen zlomkem toho, co život člověku může dát. Važme si jich prosím. I sebe navzájem.

J.A.J.