O touhách po permanentním orgasmu, ale i o únavě, někdy až kocovině

 Inu, toto není jen o ledajaké touze, či dokonce o tom, jak by měla trvat dlouze. Ač mnozí by ji rádi křísili. Jen, zda v té správné vhodné košili.

A pro vysvětlení nadpisu. O permanetním orgasmu mluvil i ,,jistý“ pan Škvorecký. Kdy? V oněch pohnutých dobách roku 1989. Ne mnozí to pochopili, jiní možná ani nezaznamenali. Či dnes raději by asi i zapomněli. Přirovnal tehdy ono nadšení z toho, že se u nás kom režim konečně také zhroutil, k pocitu až orgastickému. A měl jistě pravdu. Bylo to vyvrcholením přání a touhy většiny našich občanů. Nebyl jsem a nejsem, ani nebudu výjimkou. I já tehdy málem brečel štěstím, že konečně! A že to KONEČNĚ PŘIŠLO, toho nelituji a litovat nebudu do konce svého života. Ovšem Škvorecký již tehdy i varoval. Že po každém vrcholu nic nekončí. Že je třeba v mnohém pokračovat. A že to může ještě dlouho, velice dlouho trvat, než bude opravdu VŠE završeno.

  Tento článeček je toliko ohlédnutím. Za životem, nejen autora článku, ale i mnoha, mnoha  jiných lidí. I těch, kteří již mezi námi nejsou. Je v něm ohlédnutí i v obrazových záznamech, i dále, než jen šestadvacet let zpět.. Ale je zde i,,něco“ o letech následujích. Tak, jak to ztvárnil jeden člověk ve svém díle. Člověk uznávaný, uctívaný, dnes ovšem  leckým málem až zatracený.

 Takže ta ohlédnutí. Kdo chce, atˇ si je přehraje. Kdo ne, též jeho věc, neposílám ho do háje. I když si myslím, že ony záznamy by měly být v osnovách školních. A napořád. A ne, že veta po nich. I když by přál si to, asi, i sem tam, nějakej neřád. A to by nemělo se stát! Nikdy!

Videa z r. 1989sem vkládám tak, jak podařilo se mi je stáhnout.. Onen dokument pak z doby ,,poněkud“ pozdější. I on leccos objasňuje, ale i přibližuje. Ale to nechtˇ posoudí si každý sám.

Nu, a tedˇ TAKÉ NĚCO ONÉ KOCOVINY:

Karel Kryl PO SAMETU
Timur a jeho parta
(otiskl Reportér č.18/1990)

Ze samotové revoluce
zbyl vpravo mozek – vlevo ruce
Lid slaví nové svaté
a z milionů líných kmánů
dva miliony partyzánů
v matičce stověžaté

Vlastenci pijí pivo z holby
neb pomohla jim vyhrát volby
neposlankyně Marta
a kamarila levobočků
připíjí z Hradu na Patočku –
Timur a jeho parta

Má nové dresy hradní garda –
- a pro šemíka Eduarda
nastala dolce vita
a do cinkání plných džbánů
čpí z velkých širých Lánů
půjčená identita.

Ve všeobecné servilitě
sní novináři o korytě
a okusují pero.
Jiní už hrabou – rovni strace,
vědouce – vzhledem na lustrace –
že pod lustrem je šero.

Nechceš být Malý Černý vzadu?
Věz: - na ministra bez úřadu
lze dotáhnout to hbitě,
jen třeba vědět, že je hlavní
smlčet, že imperativ mravní
umírá na úbytě.
Demokracie

Demokracie rozkvétá byť s kosmetickou vadou
Ti, kteří kradli po léta dnes dvojnásobně kradou
Ti, kdo nás léta týrali nás vyhazují z práce
A z těch kdo pravdu zpívali dnes nadělali zrádce
Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce
A z těch kdo pravdu zpívali dnes nadělali zrádce

Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky
Brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky
Farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky
My nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky
Farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky
My nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky

Demokracie zavládla zpívá nám Gott a Walda
Zbaštíme sóju bez sádla u strejdy Mcdonalda
Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem
Pod střechou velký partaje se u koryta sejdem
Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem
Pod střechou jedný partaje se u koryta sejdem

Demokracie pánuje od Aše po Humenné
Samet i něha v pánu je a zuby vylomenné
Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí
Zaujímáme postoje místo abychom stáli
Dali nám nové postroje a ač nás chomout pálí
Zaujímáme postoje místo abychom stáli

Demokracie dozrává do žaludečních vředů
Bez poctivosti bez práva a hlavně bez ohledů
A je to mýlka soukromá snad optického klamu
Že místo srdce břicho má
A místo duše tlamu.
Babylon

Když hrdost s prasaty se válí na kompostě,
v korytě perly jsou a nouze v podhradí,
jdu s tebou, plešatý, po babylonském mostě,
pod bledou kulisou na temném pozadí,
jdu s tebou, plešatý, po babylonském mostě,
pod bledou kulisou na temném pozadí.

Tvá ruka chvěje se, snad strachem nebo touhou,
v podpaží zvlhla jsi, jen chvíli od klína,
na špatné adrese, kde kdekdo chce být slouhou,
kde všichni souhlasí a každý proklíná,
na špatné adrese, kde kdekdo chce být slouhou,
kde všichni souhlasí a každý proklíná.

Ach, lásko, co se s námi stalo, vždyť blbství zívající
nám véčka prstů vzalo i světlá světla svící,
a správci staronoví dál v kalné vodě loví,
zvuk mincí mezi slovy, co říci, co říci, co říci?

Amora bez luku už překřičely žestě,
v hospůdce se sloupy si se mnou víno dej,
vedu tě za ruku po babylónském městě,
ty nejsi ke koupi, já nejsem na prodej,
vedu tě za ruku po babylónském městě,
ty nejsi ke koupi, já nejsem na prodej!
Atlantis

Z cínových mraků teče voda, teče,
opilí mocí chytají se slámky,
v rytířském znaku larva obaleče
a slizcí mloci na averzu známky.
Tučňáci, sysli, žáby, psi a dravci,
lidojem pražský, kaple Husova,
a paní Pravda mlčí na podstavci,
němá a slepá - sádrová.

Syn kreslí vlajky, vlhčí anilínku,
zapláčou ve mně trojbarevné křídy,
na nebi krajky ze šedého zinku,
za kopcem země s erbem Atlantidy.
Na známce Svojsík, Opletal a Benka,
Heyrovský, Mozart s paní Miladou,
a ještě jedna modrá podobenka:
někdy i krále ukradou.

Na nebi barva zvětralého cínu,
společnost Kafků upravuje Zámek,
kuklí se larva v pachu naftalínu
a vůně čpavku halí sbírku známek.
Tu Andrej Kmeť a onde Andrej Hlinka,
Masaryk, Seifert, Palach, Martinů ...
Neopustím-li, zabijí mi synka,
a opustím-li, zahynu ...
*
Idyla

Má idyla je vylhaná jak Praha Karla Plicky,
lže požehnání pohana, byť znělo katolicky,
tma v ubikacích bojarů a mraky nad Žižkovem,
a gauner vzdychá po jaru a vraždí ducha slovem.

Rum do odlivky s valiem a dojati až k pláči,
jsme šťastni, když si nalijem, a jedno, kdo nám stáčí,
sbor ropuch zpívá rekviem, jsme s nimi na prameni,
ač se lží ještě nežijem, jsme s pravdou rozvedeni.

                                                                                (Karel KRYL)

 Tak, jak ,,netvořím", a to ani co do formy toliko v jednom šiku, tak v mnohém ,,jen" sebou sám zůstávám, ač pro někoho jsoucí třeba za nešiku. A na poroučení, od kohokoliv, to byl já vždycky, a to velmi, ,,háklivej", a tak pro ty, co to na mě zkoušeli jsem byl prostě, inu, as, i hodně zlobivej, až vošklivej. Poezii a krásu vůbec, tu vnímám, a to velmi, neb je mi i tak dáno. A děkuji, že jste to postřehli i Vy Pane, i Vy  Dámo. Ovšem když někdo habadˇury na mě zkouší, atˇ po dobrém, či třeba k tomu štěkají, tak věřte, to že neplatilo nikdy, a neplatí na mě, ač snažili se kdys, ale i dnes, a velmi. Pak ani pro mě nejsou cizí ve mně zase moje šelmy. I starej kocour stále umí leccos, ba i drápem seknout, na něj holt neplatí jak na psa, povel ,,daun!", zticha být a muset na zadek si sednout. Takže tak i tak. Každej přebrat si to může. Atˇ třeba hned, a nebo pak. A jinak zdravím i zdraví vinšuju, to každému a vždycky. Ač třeba ne každý si zaslouží až ,,tolik", či občas snad, jen tak, atˇ ve sporu, či bez, zkrátka na husto někdy až, anebo, jindy, třeba, spíše  jen sporadicky. Nikoli že vždycky spor, však někdy jen, což bejvá, někdy, dosti, snad, i lidský. Windffouss

  P.S.: Vím, že k svátečnímu datu 17. listopadu se váží hned dvě významná výročí. A to jak to z r. 1939, tak i z r. 1989. Jistě se při té příležitosti bude mnohde pořádat mnohé. Snad, alespoň doufám, že dost lidí vezme v úvahu vážnost i význam oněch dat, a nebudou si je plést s exhibováním, atˇ v zájmu vlastním, či kohokoli jiného. Že o takové, s prominutím ,,exoty“, od různých ambiciozních i ctižádostivých jedinců, až po provokatérky, kteří by chtěli vyvolat jakýkoli chaos a zmatek k jakýmkoli účelům. není až tak ani u nás nouze, ale doufám, že mezi slušnými lidmi nedostanou šanci, ani prostor. Máme DEMOKRACII! Se vším, co k ní patří. Ale také by jsme si jí měli dokázat uhájit! Kdykoli a proti všem! J.A.J.

                      11.11. 15                                         George Anthony