Inu, doba je zlá. Ale, jelikož jste mně sympatičtí, sdělím Vám vše. Či alespoň něco. Musíme si pomáhat. Nakonec, sme s Vámi, budˇte s námi". Toto ,,heslo“ mělo svou váhu i sílu. V roce osmašedesátém.
Na rozdíl od onoho nedávného ,,přesvědč dědka, přesvědč bábu“, dnes ,,modifikovaného“ do ,,zachraň dědka/bábu. A tak možná i sebe.
A tak, ,,zlehýnka“, jen tak na ,,rozjezd“, viz.:
Často se kde kdo odvolává na ta či ona ,,pravidla“ či zákonitosti v rozsahu až bezbřehém, mnohdy třeba i ohánějíce se ,,čísi“ břitvou. Atp. Já si pro dnešek vybral onu kočku. Jako ,,podobenství“, neb onen experiment se dle mého názoru příliš neliší od reality. Současnosti. Nakonec, i vir je cosi živého i neživého zároveň. Ale nejenom on. Je to jako až zákonitý rozpor mezi realitou a domněnkou, a jejich vnímáním. A i z toho nejednou plynoucích i výkladů. Kde čeho, ba až všeho. Jakož i kde kým, a jak se zrovna komu hodí.
A k oné vědcově hypotetické ,,kóčičce", jejího stavu (mrtvá/ nemrtvá) i ,,stavů“, potažmo i závěrů okolo ní.
Představme si kočku neprodyšně uzavřenou v neprůhledné krabici. V krabici je také umístěn přístroj obsahující radioaktivní nuklid a nádoba s jedovatým plynem. Pokus je navržen tak, že po jedné hodině je 50% pravděpodobnost, že se nuklid rozložil. Pokud přístroj detekuje rozpad nuklidu, uvolní plyn, který otráví kočku. Podle principů kvantové mechaniky se nuklid, který není pozorován, nachází v superpozici stavu „rozloženého nuklidu“ a stavu „nerozloženého nuklidu“ (existuje v obou stavech zároveň). Z toho vyplývá, že i celá soustava by se měla nacházet v superpozici stavů rozpadlý nuklid, mrtvá kočka a nerozpadlý nuklid, živá kočka. Avšak pokud otevřeme krabici, uvidíme pouze jeden z těchto stavů, kočka rozhodně nemůže být „zároveň živá i mrtvá“.
Otázkou proto zůstává, kdy soustava přestává existovat jako superpozice stavů a stává se z nich pouze jediný. Účelem experimentu je ukázat, že teorie kvantové mechaniky není kompletní bez zákonů, které popisují stav, kdy vlnová funkce kolabuje a kočka zemře, nebo zůstane naživu, namísto obou těchto stavů.
Schrödinger samozřejmě nikdy nezamýšlel tento pokus praktikovat, aby zjistil, zda se kočka opravdu nachází v tomto polomrtvém/položivém stavu. Namísto toho konstatoval, že teorie kvantové mechaniky je nekompletní a neodpovídá skutečnosti v tomto znění. Kočka musí být buď živá, nebo mrtvá (neexistuje žádný stav mezi životem a smrtí) a stejné pravidlo (dovozuje Schrödinger) musí platit i pro nuklid. Musí být buď rozložený, nebo ne.
Mohli bychom tento paradox dále prohlubovat. Schrödinger se jde podívat do laboratoře, zdali je kočka živá, nebo mrtvá. Z hlediska jeho kolegů se teď Schrödinger nachází v superpozici dvou stavů – ví, že je kočka naživu, a ví, že je mrtvá, avšak pro kolegy kočka zůstává nadále mrtvá i živá. Vlnová funkce popisující tento stav kolabuje až ve chvíli, když Schrödinger vyjde z laboratoře a oznámí výsledek experimentu kolegům. Ovšem z hlediska lidí mimo budovu výzkumného ústavu by se měli všichni v budově nacházet v superpozici dvou stavů – vědí, že kočka přežila, a vědí, že je mrtvá, a tedy z vnějšího pohledu je kočka stále zároveň živá i mrtvá.
A na závěr :,, Seš mrtvá kočka a jako taková nežereš“, pravila kočka ( - Bubáci pro všední den. V povídce - Mrtvá kočka je spisovatel ,,konfrontován" s mrtvou mluvící kočkou ).
J.A.J.
