O dilematech, hvizdoších, či hvízdalkách a jak mnohdy i podle hvizdu poznáš .....

Každý píše sám proti sobě. Ale vinou těch druhých.  (Nicanor Parra)  Inu, i tak to chodí, že. Jen, zda je to spíš k smíchu, či snad k pláči? Asi, jak pro koho. Nakonec, říkávalo se: ,,to ti Véna písk". Tedˇ de vo to, kterej.

 Největším dilematem pro leckoho je ta skutečnost, že ti, kteří se nenechali zlomit kom, se nenechají zlomit ani těmi, kteří mají snahu chovat se naprosto stejně, jako ti kom kdysi. A též mají strach i vztek, když se také nechytají. A tak se zoufale snaží rozmrazit ve svém zámrzu strašáky dávno minulé. Zoufale, marně a navíc naprosto primitivně. Což je pro ně až signifikantní a zárověń, v porovnání s těmi kom, až identické.

 Kdysi dávno jsem prohlásil o kom, že mnozí z nich by byli rádi členy třeba i NSDAP, kdyby byl Hitler u moci. Jistě, že toliko na základě jejich ,,vysokého uvědomění". Vyhrožovali mi, i za to, kriminálem. Dnes ovšem se leckteří od nich prakticky neliší. Po ovoci jejich poznáte je...

 Můj rozum se odmítá podřídit černobílému vidění života a světa. To, že to někomu vadí, svědčí o jeho,,mezích". Včetně často u takových až fantasmagorických závěrů. Budˇ na více nemají, nebo naopak tak činí vědomě, o to více však ukazují, co jsou ve skutečnosti zač. A pak jen uboze špiní a škatulkují, ač o jiných kulové vědí. Je to jen a pouze jejich vizitka. A hodně, hodně špinavá, tak, jako jejich ubohé jednání, posuzování a nálepkování jiných. Ve svých hlavách mají uložen svůj těžce zavirovaný softver,  a stále se snaži jej dále šířít. Stejně jako spam. Jako nevyžádanou, často i silnou nenávistí infikovanou poštu, virů a červů plnou. Stejně, jako jejich nositelé i tvůrci.

 Hvizdoši a hvízdalky. Lze je nalézt všude. Byly, jsou a budou. Svým způsobem stejně jako hloupost lidská. A spolu se strachem a nenávistí též jsou tím nejvíce využívaným nástrojem.  A nemají ani nouzi o spoustu věrných sluhů a služebníčků. Některých s mozky vymytými, jiní zas větřící své šance ke svým vzestupům a naplnění svých ambicí.

 Netřeba snad ani více cokoli specifikovat. Nevím, jak kdo, ale jistě mnozí leccos i leckoho vnímají. Mnohé hvizdy v dodekafonii, až kakafonii, slyšitelně nesmírně falešné. Převážně však na stále tutéž notečku. Tak nějak, prý demokraticky, leč slyšitelně vnucovanou. Takže, až uslyším hvízdání, nevím jak kdo, ale zda jde o přítele, s kterým může být, i semtam, nevůle, neb i takový je život, či toliko o ony ,,hvizdoše“, já jistě poznám. A Vy? J.A.J.

            20.10.15                                                         George Anthony