Nostalgie posledního ze sedmi statečnejch

  Jo, bejvali parta. Parta jak řemen. Sedm jich bylo, často jak jeden. Prostě sehraný hodně moc. Mnohé zažili, mnohé pospolu podnikli. A všude stopy po sobě zanechali. Těch akcí i akciček, kdeco zajistit dokázali. Nešlo-li přímo což, pak i oklikou možno bylo. Překážek neznali. Takměř. A v mnohém slovo měli. Veliké.  

  A ON? Jejich vůdce s autoritou převelikou, instinktem oužasným, a trpělivě trénovaným až k dokonalosti samé. Schopný ve všem všudy. Tamtudy i tudy. Bah! Kdeže ty časy jsou.  Zůstal sám. Poslední z nich. Pěstí chlapskou slzu zatlačil. Tak dost už vzpomínek i mudrování. Vždytˇ sem už po snídani. A na práh vyšel, pak do kolny, oře svého vyvedl, i si sedlo otřel. Pak opasek si utáhl a pouzdro na něj zavěsil. Do něj brousek vložil, sejmul z trámu kosu, by králíkům něco trávy nasekal. Založil jim podestýlku a krmení. Pak do sedla rozvážně vsedl a k městečku vyrazil.

 Na městečka náměstí tempem vycházkovým dorazivše, oře svého prastarého úvazkem zajistil, došel na středisko, pak do lékárny i do místní sámošky na nákup skrovný. Též na poštu zašel, by, tak jak měsíc každý, obnos příslušný na stálý účet jistý odeslal. Pak v krčmě zastavil se, by prcka tam zazdil ( dříve pivo, rum, pivo – nyní  pivo, tuzemák, pivo, jedno po druhém, na ex), tak jak vžitá tradice party jejich velela. Vždytˇ každý dobrý mrav dobrý. Pak oře svého prastarého, též někdy plečkou zvaného, odvázal. Rozvážně nasedl a než zpět k domovu poklidně křížemkrážem vyrazil, k nebi s obláčky na něm plynoucími, pohlédl. A sám pro sebe pravil sobě si. Atˇ si bylo, jak si bylo, vždy se řácky zakalilo. A šlápl hrdě tvrdě do pedálu věrné herky své značky Ukrajina, věren heslu: Chceš-li poznat co je dřina, kup si kolo zn. Ukrajina. Seš zvyklej, tak šlapej!

 Tak. Živá legenda. Totˇ on a jeho parta. Těch baráčků co vybudovali. Tajemníkům, šéfům. A sobě si. Melouchů nepočítaně. A snad že materiál nebyl. Brnkačka. Vždy bylo odkud kam ,,přemístit“. Kontakty byly. A nemalý. Vždytˇ byli to ONI. Říkali jim sedm statečnejch.

Ano. JIM! STAVAŘŮM! A jejich BRIGÁDĚ SOCIALISTICKÉ PRÁCE! Nezapomene. Stejně tak jako stranně rodné měsíčně s vděkem zaslat dobrovolně povinný obolus příspěvku svého stranického. I do volební urny s nostalgií lístek vhodí. A s vděkem. Taktéž knížečku partajní opečovává. I metálku svého, i odznáčku partajního.

   Pracuj pomalu a přikrádej. Na melouchu a na svým však vždy tvrdě makej! ANO! Tak. A nikdy jinak. Socialisticky pracovat, socialisticky žít.

Časy zlaté.I když, jak pro koho, že. Windffouss.

           17.10.14                                                                   George Anthony