Před sametem, po sametu, furt se de a vše je k světu. Kdo nevěří, atˇ hned běží vystrčitˇ frňous ze dveří. Všade zřít lze krásný svět, zemský ráj to na pohled. Tramvaj udělala crrrrr, než doběh sem, byla v pr. Dementi dali dementi, že chyba byla v cementi. Tu se to mydlí, tam se mydlí, vše v mediích hledáčku. A info? Ty jdou na dračku. Reklamou proložený a tak je to ložený. Na obloze obláček, v parku se válí somráček. Jak říká i má teta, totˇ realita světa.
Vše sem si projít hlavou nechal a na procházku lehkou spěchal. Zašel si i do bufáče, tam je to za méně Ká Čé. I když, jak říká Jarda, pro důchodce taky darda. V tom musím mu dát za pravdu, sem s ním totiž v témže gardu. Oba coby důchodci v lecčem můžem bejt průvodci. V historii, místopise, píšem si vo tom v dopise. Teda tak, jak vždycky. Elektronicky.
V tom bifé sem si žejdlík dal a gulášek si objednal. Pivka pak drobet upil, a na cestu se vzchopil. Pro gulášek svůj. K pultíčku. Pak vracel sem se k pivíčku. Nebylo tam však samo. By nebylo mu smutno, somráček z parku vedle něj stál a ve mně jak když utnó. To pivínko už nebudete? Tázal se onen dobráček. Nejspíš už si z něj stejně upil. Pivínko-páček shledáček. Snad jindy. Tedˇ už zbytečný sou pindy. Do gulášku pak jsem se dal, leč smutek mě až zakuckal. Šacujíc se, kapesník hledaje, bych slzičku si utřel, nevěřícně už čumím zas. Copak že jsem to uzřel? Šikulka ten guláš můj radostně k sobě hrne. A gulášek též nebudete? Ále děte pane. Tak pánbíček vám požehnej, to málokdy se stane. Se smíšenými pocity ke kase šel jsem platiti.
Vedle stálo pět štamgastů, a fotbal tipovali. Kolik že asi padne gólů. Kolik by rádi dali. I prohodil jsem od boku, že možná ba i ŠEST. Jeden se na mě obořil, Ty vytři si jí fest! Si pro nás sorta jistá. Nejmíń komunista. Tak omyl jsem jim vysvětlil, že číslovku jsem řekl, nikoli onen pozdrav ČEST, to sám že bych se lekl. Tak fertig, oni pravili, je vidět, že to znáš. Šest velkejch můžeš poručit, neb jsi ty kluku náš. A jelikož je ne..ru, tak šest to bude Becherů. Docela mě potěšili, nezapomněli na mě. Jich přece jenom pět bylo. Všechny však stejně na mě. Zapomněl jsem zcela, co osud běžně dělá. Tím šestým kdopak asi byl, kdopak se hnedle vynořil. Jo. Byla to věc jistá. Ten somrák optimista. Na mě pak zbyl poslední chod. Zaplatit. A vodchod.
Co víc dodat k tomuhle psaní? Nashledanou. Zas vo braní. Bude dnů dlouhej průvod, než přijde další důchod. Windffouss.
4.3.15 George Anthony
