Další ze vzpomínek fotříkových na léta vesele normalizační. Malebné údolí, kouzelná řeka, malé městečko a velká fabrika. A paneláky, a lidé. Mnoho mladých rodin, ,,směsice“ člověčenstva od místních a starousedlíků, přes ty, kteří na nábor nastoupili od ,,leckud“. Až po téměř ,,multikulti směsici“, tvořenou děvčaty z Polska, ale i Vietnamci a dokonce jeden čas i Kubánci. Tedy ti kubánci nepřišli z Kuby, ale z Afriky. Přesněji z Angoly, neb to byli ti Fidélovy hoši, co tam nikdy ,,nebyli“. Dá se říci, že vše bylo, svým způsobem dosti ,,malebné“. Až tak nějak ,,internacionální“. Čili opět, pokud by to někomu připomínalo např. ,,Báječná léta pod psa“, může, ale nemusí to být podobnost ,,čistě náhodná“.
Ve fabrice jsem pracoval i s jedním člověkem, který tak jako já, i mnozí jiní, prošel několikaměsíčním zácvikem v jiné fabrice. Tak jsme se vlastně seznámili. Byl mým vrstevníkem. Docela jsme si rozuměli, i když se s nikým moc nepřátelil. Byl to inteligentní ,,kluk“. Na mnohé jsme měli stejný názor. I podobné zkušenosti. Stejně jako mnozí, mně nevyjímaje, jsme se zde ,,ocitli“ kvůli bytu. A to ,,pořekadlo“ v nadpisu, to bylo takové ,,jeho“ oblíbené heslo. Často jej rozčilovalo, že za kde co se ,,automaticky“ dává ,,všimné“. Např. doktoři i sestřičky by si mohli otevřít ,,stánky“ s kávou, bonboniérami, a jinak vůbec kde kdo měl ,,slušné kapesné“. Od autoservisů, přes kdejakého údržbáře až po různé ,,ouřady“. O různém ,,nedostatkovém zboží“ ani nemluvě. A jeho to moc štvalo. Říkal: ,,Já mám ve fabrice svůj plat a nikdo mi za to, že odvádím svou práci nedá ani kačku navíc, tak proč já bych měl jinejm za jejich práci něco dávat, taky mají svojí mzdu. NEŽ BYCH JIM DAL DVACKU, TO RADŠI STŘELIL BYCH JIM FACKU.“ A tak měl pochopitelně sem tam problémy, neb poněkud ,,vybočoval“ z obecných zvyklostí. O politice ani nemluvě. Nakonec i proto jsme si v mnohém dost rozuměli. Když jsme si tak jednou povídali, řekl mi: ,,Víš Jirko, strašně rád bych z toho kom bordelu někam vypad“. Já na to: ,,Jo, a eště za sebou pořádně bouchnout dveřma, vidˇ“. Začal se tomu smát. Proč, to mi došlo o nějaký čas později. On totiž najednou se svou rodinou ,,jaksi zmizel“. Odjeli kamsi na dovolenou a ,,zapomněli“ se vrátit. A měl to opravdu ,,vymakané“.
Aniž by kdo věděl, dokázal vše rozprodat včetně garáže a v bytě zůstali na oknech pouze záclony. Jak to svedl, to je ve hvězdách. Tedy ne těch rudých. A na ,,bouchnutí dveřmi“ za sebou také nezapomněl. Dost pecka! Partě ,,šéfů“, s kterými měl občas ,,neshody“ totiž přišla pohlednice ze ,,západního německa“ s zhruba tímto textem: ,,Tak to klucí vyšlo a všechny Vás moc zdravím. A kdybyste měli cestu, tak se vstavte“. Váš J.Z. Následovalo pak dost ,,soudružský“ zemětřesení. Ano, hodně dost. Tak někdy v těch časech jistý otec jednoho budoucího spisovatele ,,to“ pak podepsal a dělal si pak doma rakev. A pár jich prošlo i vrátnicí v uniformě vrátného, či ,,přešli“ na čas ,,do výroby“. Svezli se bohužel i ti, kteří si to nezasloužili. Těch mi bylo líto. Myslím, že v tom to ,,hošík“ až tak nedomyslel. Jak jsem ho znal, určitě by ho to moc mrzelo. Jenže taková holt byla doba. I na mně pár z těch, co mě ,,měli na starosti“ to oklikou zkoušeli, zda třeba něco nevím. Se smíchem jsem jim odpovídal, že tedy skutečně nevím. Opravdu jsem netušil. Kdybych tušil, tak tu pohlednici bych se mu určitě snažil vymluvit. To ostatní ne. V tom jsem jej dost chápal. A co se těch ,,dvacek“ i facek týká, v tom se holt lidé těžko změní. Ale ta facka a občas i to bouchnutí dveřmi, tedy v jiné formě, například ,,za katrem“, to zůstává také dost aktuální. Nebo ne?
Tak jestli bys to náhodou Jardo četl, tak Tě zdravím. No a ostatní, kteří si tohle povídání přečetli, zdravím taky. Windffouss.
7.1.14 George Anthony
