A zůstat tak ,,tradicím dob temna“ dostatečně věren. Že se ti to nezdá? Nu, to nejsi sám. Však co se dnes děje a kamže to spěje, tak na to se, a dost vážně, ptám.
I já kus dob temna zažil, však bolševik, a že se fest snažil, do žil mně jed nedostal.
Tedˇ jedy jsou nové, však přišly zas dnové, kdy jiný zas rád by je lidem ,,implementoval“.
A tak starými strašáky straší, a přitom haraší, novými idejemi.
S bohulibým cílem, jak zas rovným dílem všem nabídnout.Co? Prej nebe zas. Na zemi.
Stvořme novou říši co bude na výši a cíle svého hodna.
A jak pak na tom budem, když takhle pudem? Jen jméno změnit si. Za jiné zas, než za svobodna.
A tak na zdraví pijme čistého vína. Toho, co nevydá ani za druháka.
Jen ze sudů výplach na výplachy mozků.
Totˇ ta správná cesta. K čemu?
Jak zas z národa pokusit se udělat trosku.
K čemu národní státy. To kola sou pátý. Na říše podvozku.
Ty jen prej moc brzdí ideje
na to, kam se tak ,,radostně" spěje.
Že to moc nechutná, ta šlichta nechutná, spíš do morku kostí až mrazí.
Ovšem ty, TY i Ty! Budeš fest platiti. Až gulášek ten zkysne a zcela se zkazí!
--------------------------------------------------------------------------------------------
Nu tak něco ještě. Tak. Pro ,,odlehčení". Vždytˇ to se též cení. Ač starost nechci pověsit na háček.
Jen rýmu pár a písenˇ. Z dílny pánů ctěných, jmény Hapka a Horáček.
Nakonec, ti byli, a proto i nadále, zůstávají umělci.
Ne jak stohovona jakási po cukříku toužící. V kredenci.
Co po mě chceš? Pravdu či lež?
Zkus ty dvě rozeznat a pak se směj.
Barevný svět láme mi hřbet,
přesto chci být šašek počmáranej.
Ucho mi hryžou jak oplatku,
s rozběhem kopou mě do zadku.
Tvrděj že je všechno v pořádku,
když mě daj mizernej plat.
Když ale koukám se na lidi,
všechno tak černě zas nevidím.
Všechno tak černě zas nevidím,
ještě se dovedem smát.
Ne že se snad, není co bát,
úzkost má tlapy jak Cassius Clay.
Ten věčný strach na miskách vah
převážit chce šašek počmáranej.
Kampak chcem ve věku rozumu,
strkat prý své nosy na gumu?
Určitě od rumu z konzumu,
tak strašně červené jsou.
Ptám se však tebe náš osude,
co bude až tady nebude?
Co bude až tady nebude
.dojemně pitomá show?
Bláhová show, šaškové jdou,
barevnou naději vytřískat z ní.
Hledáme brod, uprostřed vod,
my věční šaškové počmáraní.
Ptám se však tebe náš osude,
co bude až tady nebude?
Co bude až tady nebude
dojemně pitomá show?
P.S.:I kdybych třeba za šaška měl býti. Od kdejakého frustráta počmárat se nenechám. Nikdy. Tak. Toliko toho ode mne můžete se nadíti! Windffouss
23.9.15 George Anthony
