Mobile in mobili, česky pak možno vyložit i jako ,,pohyblivý v pohyblivém”. Samozřejmě, mnozí si pod tím mohou představit skutečně leccos:-) Bylo to i motto kapitána Nema v ponorce Nautilus, jak jej vylíčil Verne. Ale tyto ,,nahozené plky” souvisí mimo jiné i s ,,mobily”. Fenomén až standard doby. Kde kdo ho má v kapse, kabelce, po ruce, či jinde a hlavně u ucha. Člověk by se už snad ani nedivil, kdyby i mimčo v kočárku s dudlíkem v puse mělo zárovenˇ mobil u ouška:-) A mobiluje se. ,,Furt a porád”. Absolutní ,,mobilizace”. Všude. A někdy je to téměř ,,na budku”. Tak mnohé souvisí s mnohým, někdy až se vším:-) Téměř :-)
Sedíme u oběda. Ozývá se mobil. Samozřejmně manželčin. A zákonitě jej má jinde. Vstává a jde ,,mobilovat, či mobilnit”? Vrací se s ním a pokračuje v rozhovoru.
Sedím v ,,trucovně” u počítače. Přijde paní a posadí se. Ozývá se mobil. Její. Má ho jinde. Jde pro něj, vrací se a pokračuje v hovoru. Ne se mnou. S mobilem. Opakování. ,,Ikskrát” za den. Tedy ne ten oběd, ale mobil.
Pochopitelně také telefonuji, či jsem volán. Mobil mám zpravidla u sebe, či na dosah ruky. Zdaleka nevolám tak často a povětšině podstatně kratší dobu.
Jistě, je to dáno i tím ,,normálním chováním”, daným rozdílem mezi holčičím a klukovským vnímáním života a světa. Ve všem všudy. To je přirozenost člověčí. A bylo by přinejmenším bláhové, ne-li přímo zničující chtít to jakkoli měnit. Pro obě strany. I když vyskytnou se i také/tací, ale budiž, to je ,,jejich věc”. ,,Mou parketou” to není.
Jinak je dobře, že blízcí lidé, členové rodiny, přátelé i další o sobě vědí a mají si co říci. Tedy většinou. Je to nedílná součást života. A mnohdy velice, velice důležitá. I z jiných důvodů. Od rady, až po neodkladnou pomoc. Za to budiž i ,,mobilu sláva”. I když nikdy nemůže nahradit osobní setkání a kontak, pohled, dotek. Ale i tak. Ovšem někdy holt je to i ,,na budku”.
Vzpoměl jsem si přitom i ,,na jednoho”, který soustředěn na cosi jiného, měl vykřiknout: ,,Neruš mé kruhy”! Snad ho za to dokonce i zapíchli, či co. No, až tolik mi snad nehrozí, ale radši se snažím mírnit. Většinou. I když...
A tak jsem si neodpustil návrh, kterým jsem své vážené (opravdu, i mnou !) paní cosi navrhl. Totiž, zda nechce vyrobit telefoní budku, že bych to určitě zvládl. Takovou privátní. Nepřejte si slyšet.....No nic.
Dobře mi tak, že. Nakonec, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj, v dobrém i zlém, v radosti i starosti, ve zdraví i nemoci...
Vlastně sem měl kliku. Kladou pasti a do pastí špek..Naštěstí si mě vybrala ,,hodná holka”. Skvělá manželka i máma a milovaná babička. Všema. A vo tom to je. I když už přichází podzim, ,,už se blíží, už ho cejtím v kříži”, či ,,od léta už listopadový písně slýchám”. A co se toho špeku týká, je i výborná kuchařka.
A ty privátní telefoní budky, třeba to zas za mě vyřeší EU, či nějaký agilní poslanec, lobista, atp. Ale to už sem šláp zas do nečeho jiného. Fuj. A eště k tomu zas zvoní mobil. Hádejte komu...
I přesto pěkný den. I zítřek. I dny další....
14.10.13 Gorge Anthony
