V nadpisu nic než parafráze na známé ,,Klémovo vítězné“ prohlášení. S odstupem času i s přídechem tragikomiky, na mnoho let však s tragickými důsledky. Měl zajištěnou ,,podporu“, přesněji tedy ,,pacifikaci“ armády, ,,Lidových“ milicí, pečlivě připravených ,,soukmenovců“ i dozoru poradců od ,,Velkého bratra“. A dohodnutých ,,sfér vlivu“ mocností po druhé světové válce. Prezident Beneš nejspíše neměl východiska, v podstatě zůstal sám. A věděl to. Letos tomu bude 66 let, co si ,,Kléma“ mohl dovolit i ,,vychutnat“ toto své ,,proslulé vítězné oznámení“: ,,Právě jsem se vrátil z Hradu. Pan prezident všechny mé návrhy, tak jak mu byly předloženy, přijal“.
Těžko dnes spekulovat, co by bylo, kdyby. Tehdy bylo ,,tak“. Ale přesto. Co kdyby odmítl. Co kdyby nesouhlasil. Co kdyby volil jiné řešení. Jak moc by mohl v intencích tehdejší ústavy? Nejsem právník, historik či ,,znalec“, který by toto mohl posuzovat. Nic než ,,nápad“, či ,,úvaha“. Ale přesto. A proč si tuto otázku kladu? Co si kdy který prezident směl, mohl, či snad dokonce musel, čili byl povinen dovolit, neřku-li konat. Odpovědi mnohé, že.
Třeba: ,,Tak si přečti a podrobně prostuduj ústavu!“ Nojo, přečti, prostuduj. A co mi z toho vyjde. Současnost? Dva právníci, tři názory? A všichni velice fundovaní. Špičky v oboru. A kdyby jenom dva a tři. O ,,masmediích“, ,,nezávislých“ komentátorech, politolozích i politicích ani nemluvě. A komu věřit? Popravdě nic moc, že. Z některých až čiší jejich skoro nadřazenost, z jiných jejich politic. orientace, či si tím zárovenˇ zdůvodní i cos ze své ne dávné minulosti, atd. Svou polívčičku. Nejméně. Někdy až ne-li i své korýtko. Každý, kdo trochu sleduje dění, si jistě vzpomene na toho/tu svou.
Jsme t.zv. parlamentní demokracií. Tři pilíře moci. Výkonná, zákonodárná a soudní. Ale ten prezident? Nějak do toho jakoby nepasuje, že. Symbol? Vedle ústavy, znaku, vlajky? Představitel státu. Ten nejvyšší. Ale v čem? Kladeč věnců, šéf delegací, příjemce návštěv, ,,podpisovač“ toho či onoho. Sem tam i s právem veta. Ovšem přehlasovatelným, že. A tedˇ ještě ke všemu zrovna ,,nějakej“ Zeman. Poněkud svérázný, neřku-li samorost, pro mnohé snad s příliš vysokou inteligencí, pamětí, nevypočitatelností, atd. Co s tím, že. Či dokonce s ním.
Jojo. Tak změníme ústavu, ne. Nebo alesponˇ upravíme. Aby žádní ,,Zemanové“ nemohli… Nejlépe tak, aby ,,někdo“ ,,někdy“ mohl vítězoslavně oznámit: ,,Právě jsem se vrátil z Hradu. Pan prezident všechny mé ,,návrhy“, tak jak mu byly předloženy, přijal!“Protože musel! Nebo nemusel?
P.S.: Tato má ,,úvaha“ není mířena proti současným ,,osobám a obsazením“. Je jen tak trošku ,,pozdviženým obočím“. Třeba jen nad jedním okem. Jedno, zda pravým, či levým. Ale ani myšlena, že by mezi slepými musel být nutně jednooký králem. J.A.J.
11.1.14 George Anthony
