Ne vždy se mu chce. Někdy jen lehce. Déštˇ, ba i sníh se zamotá. Někdy. Atˇ všední den, či neděle, či sobota. Po pouti, řečené ,,matějská“, někdy se i zastejská. I po dětství, či po mládí. Čas však, uličník, stále. Pádí.
Matějská pouť je v dnešní době tradiční jarní provozování zábavního parku na Výstavišti v Praze-Bubenči u hranice Holešovic. Navazuje na tradici výročních poutních slavností u kostela svatého Matěje v Dejvicích. První záznam o konání poutí ke kostelu sv. Matěje je z roku 1595, kdy papež Klement VIII. vyhlásil na žádost tehdejšího pražského probošta Jiřího Bartholda Pontana z Breitenberka plnomocné odpustky pro poutníky do zdejšího kostela. Od té doby se, s výjimkou krátkého období po bitvě na Bílé hoře, rozvíjela tradice velkých svatomatějských poutí. K proslulosti této pouti významně přispěla skutečnost, že se jedná o první jarní pouť v Praze. Poutní křížová cesta ke kostelu s dvanácti kapličkami začínala poblíž nynější stanice metra Hradčanská. Vzhledem k posunu charakteru pouti od náboženského k zábavnímu a zvýšení počtu účastníků, jimž už zdaleka nepostačovalo prostranství před budovou fary, se stánky a pouťové atrakce postupně přesunuly do nižších úseků poutní cesty, zejména pak na dnešní Vítězné náměstí. V období první republiky se této pouti účastnilo přibližně čtvrt miliónu lidí. V roce 1928 natočil režisér Josef Kokeisl film U svatého Matěje, když se slunko zasměje s dodnes známou písničkou Karla Hašlera U svatého Matěje. Kvůli výstavbě dalších budov ČVUT v Dejvicích byla zábavní část matějské pouti přesunuta. Roku 1960 se konala na Letné, později i v Modřanech a na Břevnově. Od roku 1963 byla přesunuta do tehdejšího Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Bubenči (nynější Výstaviště) a nabyla masových rozměrů (v 90. letech 20. století se počet účastníků přiblížil jednomu miliónu, poté poněkud klesl a v dalších letech se ustálil na přibližně 700 tisíc návštěvníků). Svatomatějská pouť v kostele svatého Matěje se nyní slaví – vzhledem k přesunu svátku svatého Matěje podle českého liturgického kalendáře z 24. února na 14. května – v odlišném termínu než matějská pouť na Výstavišti. Tak tolik z Wikipedie. Jak je to dnes s těmi odpustky, to nevím. Asi také jak pro koho. Matějská poutˇ však, stále, žije !
Z dětství pamatuji mnohé ,,matějské“ na ,,kulatˇáku“. I s množstvím stánků s kde čím. Někdy byly i na Dejvické, bezmála až ke ,,šrańkům. A atrakcí vždy nepočítaně. Od střelnic, přes kolotoče i houpačky, až po tobogán. A cukrová vata a tureckej med a taky ,,stěna smrti“, ,,čertův mlejn“, kouzelníci i ,,štěstíčka“ i zvěřince. ,,Máme tady hada, kterej sto metrů šplhá, a když se uřízne, tak nespadne, ale příšerně smrdí“:)
Na výstavišti už to bylo i o ,,čemsi“ jiném. I o ,,tanečcích“ a pivínku, třeba ,,Na Rozmarýnce“, kde hrály i zpívávaly ,,hvězdy“, tehdy ještě povětšině neznámé. Celá ,,plejáda“. A dnes již zas více či méně pozapomenuté. Byl by to hodně dlouhý seznam. Ale také to bylo třeba i o seznamování se, následovaná pak i ,,randíčkem“, a tak. No nic. Bylo nebylo. Ale jo, bylo! Ale i zůstává. Asi stále. Leccos. Prostě: ,,MATĚJSKÁ“ !
20.2.16 George Anthony
