Movie star. Málem. Jen takovejhle kousíček metrovej, kilometrovej…

Movie star, čili, filmová hvězda. Osobnost , která je dobře známá, či slavná. Např. pro jeho, nebo její hlavní roli,  Stars  pak, jako taková/takové, hvězdy i v lecčem jiném. Byly, jsou a budou. Některé.  

 Před časem jsem psal o tom, jak jsem se stal TýVí STAR. Tedy jen ,,jednorázově“. Naštěstí. A nejspíš nejen pro mě. Jak se stát ,,TýVí superstar“ - Blog iDNES.cz

Při poslechu této písničky, ač též dosti pamětnické, jsem se zas, tak trochu, pousmál.  Proč? To je dále v článečku. Zde odkaz na ní, i pár veršíků z ní: Harpo - Movie Star (1975) - YouTube

Cítíš se jako Steve McQueen
když řídíš své auto
A myslíš si, že vypadáš jako James Bond
když kouříš své cigáro
Je to tak bizardní
Myslíš, že jsi
nový druh Jamese Deana…

 Školní prázdninový tábor. Horko, shluk děcek u rybníka. Učitelka, která nad nimi bdí, nemá chvilku klidu. Přijíždí dva automobily, z nich vystupují jacísi lidé a jdou k učitelce. Pohovoří s ní a ona pak vydá příkaz: ,,Děcka, ke mně!“ Z rozjívených dětí jeden pán pozorně vybírá. Zůstávaji čtyři kluci. Ostatní se zas mohou jít,,cachtat“. Pán si ještě s každým klukem pohovoří. Jednomu z nich pak řekne: ,,Dokážeš mi říct do vočí, že sem vůl!?“ Kluk pokrčí rameny a pak povídá:,, Teda, když to chcete. Tak ste teda vůl! Ale Vy na to nevypadáte!“ ,,Huronský smích až řev pána i jeho suity. A pán pak jen dodal: ,,Tak toho chci!“

 Uběhlo pár, či o něco víc, dnů. Pro kluka si přijelo auto a vyrazilo do Prahy. Cestou ještě naložilo dalšího kluka kdesi v Posázaví. A pak dojeli do Prahy. Velký baráky. U jednoho zastavili. Čekal tam na ně i táta toho kluka. To už ten kluk věděl, vo co de, a převládala u něho zvědavost.

 A pak to začalo. Maskérna, veliký atelier, kulisy. Klukovi dali papír, aby z něho předčítal roli. Nejlépe tak, aby podle textu i to, či ono směroval k dalším postavám děje. A tak kluk mluvil jen k židlím okolo stolu, jako že tam ty ostatní osoby opravdu jsou. I gesta dělal, i sem tam grimasu. Během zkoušky nejprve jen sem tam smích, ale kluk ani zkoušku nedokončil. Všichni přítomní se už smíchem až zalykali. Neunesl to. Taková ostuda. Zdrhl jim z placu. Na jakési, asi požární schodiště. Nemohli ho nalézt. Až jeho táta. Kluk brečel. Táta mu povídá: ,,PROČ SI UTEK? Všichni jsou z tebe paf a nadšení, jaks to skvěle zahrál. Moc tě chtěj. Jenom Tebe. Pojdˇ zpátky. Ale kluk se ,,zasek“. Měl svou hrdost. Nikdo se mu nemá co smát. Neuvědomoval si, že to nebyl výsměch. On to jako výsměch vzal. A už ho tam nedostali. Tak náš film, ne-li až i světovej, přišel vo hvězdu. Ale možná dobře. Co kdyby pak po něm chtěli i něco budovatelského a angažovaného v pozdějších letech. A ani na to von nikdy nebyl. Určitě by jím s tím taky praštil. A nejen kvůli sobě. A věděl by moc dobře, proč. Nikdy nebyl ke koupi, stejně tak jako jeho táta. Měl a stále má to v genech generací jejich rodu.

  Sice se tak tehdy připravil o setkání s lidmi, kteří byli uznávanými a dlouholetými ,,persónami“ po většinu jejich životů v jejich branži. Ale až tak toho zas nelituje. Vlastně vůbec. Jen vzpomínka zůstala. Jen.

p.s.: Ten kluk, co nevzal šanci stát se movie star, to jsem byl já. Vážně! A ten film se jmenoval ,,Páté kolo u vozu“. Ten ,,pán“, který si jej do oné klukovské role vybral a CHTĚL JEJ TAM O TO VÍC po zkoušce, byl režisér. ,,Ńákej" Bořivoj Zeman. Inu, cesty páně… Jo, a hvězdy, ty stále ,,nemusím". Natož ty se srpy a kladivy. Jen ty pravý! Na vobloze. Těm se stejně nic nevyrovná! A na závěr ukázka z filmu, v kterým sem nehrál. Ač málem.. Ale tím URČITĚ nikdo o nic nepřišel. J.A.J.

P.P.S.: OBÁVÁM se, že onen film byl již tehdy nadčasový. V lecčem. Možná někteří ze seniorů by mohli vědět v čem. Nejde o režim. Jen o čemsi v mezilidských vztazích. I v rodinách. Tedy, některých. V naší pak, a to  ZCELA přirozeně, a v ničem, ne! Od kdoví kdy dodnes!