Mít stovku a nemít stovku, to je dvě stě korun

Máme za sebou Vánoce, svátky rodinné pohody a klidu, rozjímání, radosti a veselí. A také rozzářených dětských oček. Dárky jsou rozbalené a bříška naplněná. A peněženky pohublé až prázdné. Část jejich obsahu je tedˇ uložena i v těch bříškách. Investice, která hned tak nezmizí. Tedy jak u koho. Kde kdo s úsměvem říká, že svátky byly fajn. A jinak, že jsou ,,švorc“. Ono nic není zadarmo, tak to zkrátka chodí.

Jsou ovšem i tací, kteří jsou natolik švorc, že jim nezbývalo nic jiného, než trpělivě vyčkat. Vyčkat na výprodeje. Na ,,povánoční slevy“. A vyrazit. Vyrazit do boje. Za ,,výhodnými“ nákupy. Kdečeho až všeho. No nenakupujte, když jste švorcoví (nikoli Jiřiny, i když jak v čem…). Ale slevy jsou slevy od ažaž po ažaž. Ba i víc. No vždytˇ nejen ušetříte, ale dokonce vyděláte, že. Třeba až….

Ale věřte nevěřte. Jsou i taková individua, přímo domýšlivá, až hamižná. Představte si, že na to dokonce kašlou. Oni nechtějí ,,vydělat“ těch padesát, šedesát, sedmdesát, či prý i víc procent. Oni chtějí všechno. Celých sto procent! Dokonce i tvrdí, že mít stovku a nemít stovku, to je dvě stě korun! No možná jenom kecaj. Machrujou. Prostě jsou švorc. Neuměj v tom chodit. Nemají na to. Nejsou ,,IN“. To jiný v tom chodit uměj. A přitom jsou skromní. Například za sto koupěj, za dvě stě prodaj. Prej jim těch pět procent stačí. Jojo. Tak nějak to asi bude. Teda zas jak u koho.

No a jinak? Jsou v lecčems výjimky. Opravdu různé. Například soused. Inovoval svůj vozový park. V listopadu, čili měsíc před vánoci. Pěkné autíčko. Vskutku. Vyslovil jsem mu uznání. Za sebe i další, bližší i vzdálenější sousedy. Především za jeho ohleduplnost. Dal všem čas, aby to do vánoc skousli a tím nikomu svátky nezkazil. I když. Taky to není stopro jistota. Když to vemu povšechně, např. výsledek voleb prezidenta, a tak. No nic. Hlavně to zdraví. Zdraví Windffouss.

         28.12.13                                                                                               George Anthony