Léto i léta od léta do léta

   Hic. Až úmorný. Po ranní cestě na poštu, do lékárny a po nákupech toho fotřík, tedy děda, i se svou babulkou, mají ažaž. Ještě přes den taktak, co je třeba. A pak už se to nedá. Bouřka. Dusno neustává. Až s večerem přichází příjemný chládek. A fotřík usedá ve své trucovně ke komplu. Kuk na zprávy, pak na kousek fotbálku, kafíčko s cigárkem. U ruky vedle myši počítače je spokojeně rozvalenej taky jeden dědek. Dědek Majk. Starej kocour. Věrnej, hlídací a hlásicí, někdy až ukecanej.  A pak…Že by můza? Či jen vzpomínek pár? Takovejch těch letních. Proč ne. Nakonec, kdykoli lze zmáčkount i klávesu s nápisem delete, že.

   Léto se dá zažít, prožít, ale i uložit. Každé. I ty s vůní lesa, či i vůni moře. V paměti, v albu, později třeba i ve videu, v počítači. Od štěstí až třeba i po bolest. Obojí od pocitů a zážitků osobních, až po ty sdílené. Od dětství až do let zralých. Vlastně až i po to léto poslední. I to totiž jednou přijde. Určitě. Dříve, či později. Jedna z jistot. Těch absolutních. Tak proč se kvůli jistotě trápit, obzvláště, je-li daná. Zatím se stále dá. Žít i užít. I se potěšit. Krásné, když je i s kým. I ve vzpomínkách. Ale třeba i ve své vlastní mysli, ve svém vlastním ,,já“. Ty střípky z drahokamů vzpomínek, které má každý ve svém sejfu své paměti. Mnohé. Nepřeberně. Jako poklady. Poklady mnohdy ceny nesmírné. Takže -TO LÉTO, LÉTA i léta.

    Dětství a léto. Horký den na venkově u babičky. Bzukot much, kvokání slepic. Jinak klid. Modro nebes, obloha- blankyt. Pak mráčků pár. Rostou do podob květáků. Pak bouřka. Letní. S vůní deště, nejprve i s příchutí až vůní prachu. Nádhera. A pak? Je zalito.

   ,,Běžel okolo chalupy šotek a shodil mi květináč z okna“ , povídala babička. ,,A ty jsi ho babi viděla? A jak vypadal“, ptal se klouček. ,,Viděla. Jen se zatočil, zaprášilo se a zmizel“, odpověděla babička. Větrný vír. Z tepla. V představách malého kluka však bájná postavička. Pohádková. Jeden z drahokamů letních vzpomínek, kdysi dítěte. Cože? Aha. Vím. Ani ty bouřky už dneska nejsou to, co to bejvalo. Jojo. L É T O.

   Léta v letech dospívání, od pubertálních počínaje. Plavební kanál pro lodě ve Stromovce. Břehy v parném letním dnu obložené lidmi. Od plavebních komor v Podbabě táhne remorkér tři šífy. Po prověšeném laně mezi šífy ručkuje kluk. Vejrostek. ,,Stáhne tě to pod člun a utopíš se“, řve na něj lodník. Kluk to zvládl. Až na přídˇ dalšího šífu. Pak vítězně kráčí po okraji paluby. Šíf mu ,,jde“ pod nohama a břeh s kamarády je stále na stejném místě, jako on. Pak šipku do vody a zpět ke kámošům. Nerozvážné mládí. A časy malin nezralých. Škádlení děvčat. Touha po poznání chutí a podob života. Party. Čundry. Cestování stopem. Hospůdky. Kytary. Horké letní večery. Táboráky. Stany. Chaty. Lodě, řeky, rybníky, koupání. Vejlety na kolech. Touhy po dálkách. Léto a mládí. Prázdniny i první dovolené.  Pár dnů s milovaným děvčetem pod stanem?  Sen každýho kluka. Střípky okamžiků i dnů. Nádherná paleta všemožných barev, chutí, vůní, příhod a zážitků. L É T O.

   Léto s povinností vlasti. Vojna. Blbnutí v mundůru, uvařenej ve vlastní štˇávě. Stejně jako ostatní. Přísaha. V hicu. První společná vycházka. Občas na černo pryč z kasáren. Ale zas zpátky. Není úniku. Koukej synku odkroutit svý, to se musí. Nekonečné dva roky. Tři LÉTA! O prvním rukování, o třetím do civilu. Nezapomenutelnej návrat! V den vskutku ,,památný“. Zrovna v den ,,bratrské pomoci spřátelených armád“. Zážitek ze závěru jednoho opravdu horkého léta. Jojo. Není léto jako L É T O.

  Léto novopečeného rodiče- táty. Pro svou dcerku a svou paní, s kočárkem a kyticí a novými  krásnými letními šaty, cesta do porodnice a domů. Je nádherný letní den. Štˇastná mladá maminka v nových letních šatečkách, s krásným miminkem. Nezapomenutelné. Na celý život!

  Léto novopečeného tchána. Svatba nejstarší dcerky. Úřední svatební obřad na ONV, pak i církevní v kostele. Před kostelem se dva z příbuzných omlouvají, že do kostela nepůjdou. Proč? Prej musí pochopit, že u nich to tak nějak nejde. ,,Copak chlapi, bojíte se svěcený vody? Nojo, vono upsat se čertu, to není jen tak, že jo. Aby pak síra se na Vás od ostatních soudruhů čertů nesnesla, že jo“. Dost tvrdé rýpnutí. Ale zafungovalo. Kroutili se. Jako čerti. Bodejtˇ ne. I hic byl to léto jako v pekle. Opravdu. Ale do kostela nakonec přece jenom šli. Taky jedno L É T O.

  Za mnohá léta mnohé podoby LÉTA. Desítky. Nejen prázdnin a dovolených. Také v hicu a rachotu dieselmotorů, či tavících pecí. Či za volantem. Nebo na montážích. Či v kanclu. Nebo i ve chlévech, kde teplem opravdu trpěla i zvířata. Nic než život člověčí. Mnoha lidí. 

  A to L É T O ? No co, co, co. V našich zeměpisných šířkách? Nic až tak vyjímečného. Horká i propršená. Třeba i ta rozmarná. A proto, léto budiž pochváleno.  Už proto, že léto je L É T O !

   8.7.14                                                                                        George Anthony