Když se nezapomíná.

  A nezapomíná se, když je na co, na koho a proč vzpomínat.  I si připomínat.  Aby se nezapomínalo. Na nic, ale ani na nikoho. Protože stále je na koho, i proč.

  Jedna z takových nádherných vzpomínek i připomínek se uskutečnila dne 24. října 2015 v Zibohlavech, kdys malé vesničce, která je dnes již součástí Kolína. Udála se tak velice důstojným, ale i velice upřímným způsobem. Bylo vzpomenuto dvou občanů oné obce. Dvou z těch, kteří za svého života projevili svou lásku ke svému domovu, ke své Vlasti. Projevili ji spontánně, pro ně však naprosto přirozeně. Považovali to i za svou vlasteneckou povinnost. A tu bezezbytku i naplnili. Ovšem oba pak, stejně jako nespočet i jiných, včetně jejich blízkých, na tuto svou, pro ně zcela samozřejmou ,,povinnost“ doplatili. A velmi. Jak jeden z nich kdysi dávno pravil: ,,Služba vlasti se neodpouští. Neodpouští se těmi, kteří byli, ale i jsou schopni sloužit jakémukoli režimu a pod jakýmkoli vývěsním štítem, krytým často toliko zvrácenou ideologií a prázdnými frázemi a hesly." A proto je nejen dobře si toto připomínat a lidem, kteří si dokázali udržet rovnou páteř, přes to vše, co je v jejich životech potkávalo, vzdát vzpomínkou i hold, coby projev úcty. Jde zároveň i o memento. Veliké. Pro nás, i naše potomky.

 Jen krátce k oněm dvěma zmíněným. Znali se již jako kluci. A byli odjakživa i kamarády. Během jejich životních poutí je události a osud několikrát rozdělil, ale zase i svedl dohromady. A tak se nejdnou zase setkali. Za různých okolností. V r. 1939 nejen doma, ale i v Polsku, možná i ve Francii, zcela jistě i v Anglii. Ale i po světové válce se nejednou setkali. Než je osud a život opět rozdělil. Ale nikdy na sebe nezapomněli. A ,,něco“ o tom věděli i ví  dodnes i mnozí z některých jejich blízkých, příbuzných i  potomků.

 Osudy jednoho z nich nejsou až tolik známé. Málokdo ví, či věděl, že Josef Masopust byl během svého působení v Anglii, poté, co při výcviku utrpěl těžký úraz, který mu znemožnil pokračovat v jeho snaze aktivně se podílet spolu se svými krajany i spojenci na boji proti Hitlerovu Německu, se stal členem osobní ochrany prezidenta Beneše. Nebylo to náhodou. Do takových úloh pochopitelně byli vždy vybíráni jen lidé, kteří byli schopni plnit vše to, co takový úkol obnáší. A i to bylo jistě ukázkou kvalit onoho člověka.

 Informace o druhém z nich jsou mnohem více dochovány i dostupné v daleko větším rozsahu a byly již mnohokrát  zveřejněny. I v knihách i časopisech s mnohou tématikou, ale mnohokrát např. i na těchto stránkách na blogu, zejména pak v již dávno zpracovaných historiografiích o našich tzv. záp. letcích, i o jejich osudech.

 Tímto článečkem bych velmi rád upřímně poděkoval i vyslovil uznání všem. kteří se na přípravě i realizaci jak oněch ,,památníčků", i všeho dalšího, včetně onoho slavnostního dne,  podíleli. Za jejich nezměrné úsilí i jejich obětavost. Bez ohledu na překážky a těžkosti, které při tom svém úsilí dokázali překonat i řešit. A toto své uznání i poděkování si dovolím vyslovit i coby jeden z přímých potomků jednoho z oněch vzpomínaných, ale i jménem jejich blízkých, od potomků až po jejich pravnoučata i jménem za ta mnohá léta velice rozšířených rodin a příbuzných.

 Tak na závěr ještě pár amaterských obrázků z onoho dne, kdy byli tito dva tak nádherně vzpomenuti i připomenuti. Jsou na nich zachyceni i někteří z těch, kteří se na onom slavnostním vzpomínkovém aktu nejvíce podíleli i se zasloužili o vše, co s ním souviselo i bylo připraveno a vykonáno. S upřímným poděkováním za to vše všem J.A.J.

Na tomto obrázku je čelem pět osob z těch, kteří zastupovali hlavní organizátory i se na mnohém osobně podíleli, od záměru až po realizaci, jež vyvrcholila oním slavnostním aktem.

     Jak už ,,bývá zvykem", u takovýchto událostí vždy ,,působí " i mnozí z těch, které naše historie opravdu a upřímně zajímá, a i oni se velmi snaží, aby se nezapomínalo. 

Po slavnostním aktu u pomníčků, (umístěných v bezprostřední blízkostí pomníku obětem obou světových válek), kde na závěr byly položeny účastníky kytičky a věnce, zazněly i hymny Velké Britanie, ale i Slovenská a Česká, se část přítomných sešla jak s některými z těch, kteří na všem odvedli svůj ohromný podíl a usilí (v čele stolu), tak i s některými z široce již rozvětvených rodin, příbuzných a známých. Místních občanů nevyjímaje.

(Fota: OSOBNÍ ROD. ARCHIV AUTORA ČLÁNKU)

                      25.10.15                                                           George Anthony