Československo zaniklo dvakrát, poprvé de facto 14.–15. března 1939 okupací Čech, Moravy a Slezska nacistickým Německem. Po skončení druhé světové války byl československý stát obnoven s plnou právní kontinuitou na první republiku. Definitivně Česká a Slovenská Federativní Republika zanikla uplynutím 31. prosince 1992. Česká republika a Slovenská republika se tak 1. ledna 1993 staly jejími nástupnickými státy a samostatnými subjekty mezinárodního práva (z Wikipedie).
Dnešním dnem, tedy 31.12. 2014, uplynulo již jednadvacet let od zániku československého státu. Za ta léta odrostla a dospěla další generace. Dnes, a nejenom pro ní, je to už jenom historie. A nejenom naše. I ve světě je brána jako vzor, či ukázka toho, že lze provést i rozdělení státu cestou nenásilnou. Ba dá se říci, že až kultivovanou.
Co k tomu dodat. Pro někoho je v tom i kus nostalgie, jiní to zas mohou brát čistě pragmaticky, jako fakt, že se to událo. Jak moc to být muselo, či nemuselo, to je dnes již těžko posuzovat. Snad lze jen zalitovat, že takovýmto způsobem nedokázali, či nedokáží, ba ani nechtějí postupovat i jinde. Příkladů, kde všude by byla taková řešení přinejmenším vhodná, by bylo jistě mnoho. Bohužel zájmy, od různých ,,partikulárních“, až po velmocenské, byznysu nevyjímaje, stále převažují. Bez ohledu na následky pro mnoho lidí. Až po hrozbu rozšíření konfliktů i na další země. Taková je realita dneška.
Tak co si přát víc do nového roku, než aby se dokázali mocní tohoto světa místo vzájemného obvińování se z toho, kdo za co může, konečně dohodnout. Mělo by to být i v jejich zájmu. Stejně tak, jako i v našem. J.A.J.
31.12.14 George Anthony
