Ano. Podruhé doma. Ve své Vlasti. Tam, kde měl své kořeny. Velice hluboké kořeny, které nikdo a nic nikdy nedokázalo zpřetrhat. Ani smrt. Ba ani čas, ač trvalo velice, velice dlouho, než mohla být naplněna i jeho poslední vůle.
Kardinál Beran byl celoživotně více než spjatý s naší VLASTÍ, jako zcela jistě a nepochybně i nespočet dalších občanů . Vždy patřil mezi ty, kteří by měli být i nadále vzorem, až etalonem lidských hodnot v tom nejlepším slova smyslu, a to ve všech směrech. Včetně skutečného vlastenectví a lásky ke svému domovu!
Byl bezesporu jedním z těch, kteří tak, ale i tím po celý svůj život žili, byli tak již od dětství i vychováni, a dokázali to nejen naplńovat, ale i předávat i šířit dál i do dalších generací . To vše pak s přirozenou skromností, bez potřeby hrát si na hrdiny, ač mnohé mezní situace nejen v jejich životech je i do této ,,pozice" nejednou zavedly. A i proto ČEST JEHO PAMÁTCE!
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Není důležité uložit tělo do země, ale jde o to, abychom jako z puklé urny sebrali všechno svědectví, jehož opatrovníkem byl zemřelý, abychom ani zrno neztratili. Je obtížné zachránit vše, dlouho to trvá, než jsme schopni poskytnout odkazu mrtvých u sebe přístřeší. Je třeba dlouho oplakávat, přemítat o jejich životě a vzpomínat jejich výročí .(Antonie de Saint-Exupéry).
--------------------------------------------------------------------------------------
P.S.: z mnoha stále nevybledlých, naoapk stále velice živých osobních vzpomínek autora blogu.
Viděli jsme z balkona našeho bytu na dejvický seminář s kopulí a věžemi kostela sv. Vojtěcha, který byl stavební součástí areálu. V nedělní poledne z kostela zněly zvony. Potkávali jsme žáky onoho semináře v jejich úborech, když jsme okolo semináře procházeli. Zažili jsme i bohoslužby v onom kostele. Ale autor také pamatuje na změny. Najednou už nebyli k potkání oni studenti. Nezněly zvony. Nekonaly se bohoslužby. Z věží kostela byly zvony sundány. Do Masarykových kolejí vedle semináře se nastěhovala StB. A u semináře se objevily zdi a vrata, kterými. stejně jako i do vedlějších byvších kolejí často najíždělyi vyjížděli Tudory, Tatraplány, či Sedany. Později pak i Moskviče a Volhy. Povětšině černé barvy. Kostel semináře začal sloužit ČST, ale i jako nahrávací studio ČSRo.
Ale to už nebylo z našeho balkonu vidět ani na seminář. Výhled zaclonily bytovky, postavené na pozemcích bývalého zahradnictví. A do bytovek se nastěhovali ,,sousedé". Sousedé přes ulici. Mnozí z nich docházeli do práce, kam to měli vskutku kousek. Do bývalých kolejí a do bývalého semináře. Takže asi tak. A pokud někdo nepochopí, jak to souvisí i s osudy kardinála Berana, s tím nic asi nenadělám. Jen bych rád připomenul, že jeho kredem nebyly ani pomsta, ani nenávist. O až zneužití jeho památky k politc. bojům v současnosti, což podle mne nemá daleko až k tzv. ,,kšeftování s ostaky", ani nemluvě. Zda se nad tím někdo zamyslí, to ovšem nevím. J.A.J.
P.P.S.: tento článek jsem měl připraven v konceptu již v den příletu ,,speciálu" s kardinálovými ostatky do Kbel. A ač jej zveřejńuji se zpoždením, nemyslím, že by byl méně, ale naopak ba až více, než jen aktuální! Jinak má omluva za formát kopie z origiálu fota, přes veškerou mou snahu se mně nepodařilo jej lépe upravit. Díky za pochopení. J.A.J.
,, Z bolné minulosti pravdou poctivostí k svobodě národa, slávě VLASTI a ke cti milého domova ! " T.G.M.
(foto z osob. rod. archivu autora. Je z doby, kdy byl, tehdy biskup Beran, poprvé doma)
