Individum, individualita, individualista - a včil mudruj

S omluvou potenciálním čtenářům, a to jak těm, kteří vědí, a tudíž je to pro ně nošení sov do Athén, tak i těm, pro které jsou následující řádky spíše koexistence o různé homogenitě složení až gulášovitého, pokouším se toto ,,cosi“, jak by např. Malý Velký Venda pravil, ku strávení naservírovati. S nadějí, že účinky nebudou ani příliš dojímavé, či až projímavé. Též pak i v dobré víře, že možno komusi i toto ,,cosi“ drobítko objasní, by dojmu nenabyl, že kdos z kohosi se troubu pokouší udělat. Občas toho i onoho media plná jsoucí, aj ousta politikou, politologou, ekonoumov, aj iných nˇoumov, všetkých za to velavela dobro placených.Hej.Rád bych ještě upřesníl, že mým zájmem dále motat motané toto naozaj néni. Čiliž:

Individuum je jedinečné a nepodobné nikomu jinému. Individuální je odlišné od toho, co je kolektivní. Individuum je na jedné straně vymezeno principem jedinečnosti a odlišnosti, na druhé straně jsou jeho hranice určovány společností, do níž patří. Individuum je neoddělitelně svázáno se společenskou strukturou. Individuální je přesně to, co nikdy nesplývá s kolektivním a není s nikým identické. Čím je společenství větší a čím víc se konzervativními předsudky podporuje sumace kolektivních faktorů, které je vlastní každé velké společnosti, v neprospěch toho co je individuální, tím více se individuum morálně a duchovně ničí a tím se také ucpe jediný pramen mravního a duchovního pokroku společenství. Individuální hledisko není v antagonistickém vztahu ke kolektivním normám, pouze jeho orientace je jiná. Individuální cesta nemůže být nikdy v protikladu ke kolektivním normám, protože skutečným protikladem jedné kolektivní normy může být jen jiná, opačná kolektivní norma. Individuální cesta však nemůže být nikdy normou ( teda tolik podle ,,nějakého“ C.G.Junga, osobně bych sním nepolemizoval, neb se vtom nevyznám).

No a aby toho nebylo málo, tak eště ve zkratce asi tohle: Individualismus (z lat. in-dividuus, nedělitelný, a individuum, jednotlivec) je morální, politický nebo společenský názor a postoj, který na první místo klade jedince, jeho nezávislost a soběstačnost. Svobodu chápe jako negativní, to jest jako co nejmenší omezování druhými a společností. Individualisté jsou přesvědčeni, že každý jednotlivec má právo prosazovat své individuální zájmy a cíle a starat se především sám o sebe. Extrémní podobou individualismu je solipsismus. Individualismus chápe společnost jako více méně nahodilé a volné seskupení osob a odmítá nebo podceňuje společenské vazby člověka, vzájemnou závislost a solidaritu. Je typicky postojem úspěšných mužů středního věku v bohatých společnostech. Protikladem individualismu je kolektivismus a komunitarismus, které zdůrazňují skupinové, společenské nebo národní zájmy a závazky jednotlivce vůči nim. Individualismus může vyžadovat, aby každý jedinec uznával i stejná práva všech ostatních, a potud není totéž co egoismus. Někteří individualisté jsou proti takovému „morálnímu relativismu“ a popisují sobeckost jako výhodu či přednost. Naopak někteří filosofové, sociologové i ekonomové zdůrazňují význam společenské soudržnosti a vzájemné důvěry. Kde se jich nedostává, rostou transakční náklady a hrozí rozpad společnosti (anomie). Friedrich A. Hayek ho popisuje jako úctu k jednotlivci, tj. uznání jeho vlastních jedinečných názorů a zálib za nejdůležitější pro něj samého, a poukazuje na nutnost tolerance možnosti rozvíjení individuálního nadání. Důležitá je pro něj i svoboda volby a možnosti každého jedince pokusit se vést si svůj vlastní život ( z Wikipedie).

Tudíž prečoprečo: Jednak i z mnohých vlastních životních zkušeností. Jeden příklad z mnohých za všechny. Kdys jeden mladý perspektivní kovaný kom vyčítal mi, že se nezapojuji a že jsem individualista. Z legrace jsem zapletl hovor na to, zda je rozdíl mezi individualitou a individualistou. Byl poněkud zmaten  a zárovenˇ i vzteklý, že se mu nedaří mě zařadit. Nejspíš tedy podle jemu uloženého stranic. úkolu. No nic, čo bolo, to bolo. Ale lidé se v zásadě nemění. A ty hranice typu ,,každej po svým prkně“ jsou někdy velice tenké. Od prosazování či obhajování různých ,,izmů“, přes každodenní lidské i společenské vztahy i vazby, snad až po odchod ze světa tohoto. Atˇ se líbí/nelíbí. Realita žití. A za vším zas jen a pouze člověk. Lidé. Nakonec každej si tam ,,toho svýho" jistě může najít.Od prezidenta, přes poslance, až třeba po blogera. Co kus, to vzorek. Všeho! Cože? Jako co já? No to teda! Bachacha, jo! No proto! Tak zas někdy. Třeba.

P.S.: má omluva dole viz omluva hore. Eště se ze mě hulí, viz. foto. A hlauně to zdraví. Zdraví Windffouss

16.1.14                                                                                         George Anthony