Generál Šejna, zasloužilej bojovník proti kom a strůjce ,,demozměn“

A kdo proti by snad dneska reptal, neví, jak i on usilovně leptal. Spolu s jinými mravenci. V bitvách o komouš cukřík.  V  komouš kredenci. Však dřív, než přišel ńákej srpenec, tak přišel o cukr věnec.

 Však nevadilo. Stačil zas se překabátit. A nemínil se vrátit. Ale takovejch bylo. Tu i tam.  Do stovky deka nejmíň kilo. Leckterý dodnes, ač mnozí dříve tvrdě skalními kom byli, z toho žijou. A v prsa svá se hrdě  bijou. Jen naopak tedˇ vyjou. Každej to svoje já já já.  Já to byl, kdo komunisty porazil. Kdekterý z nich to tvrdí a jsou na to móc hrdí. Ale to nic, vždytˇ co dodávat víc. A k tomu kaprálovi. Kdo chce tak i dnes se doví. Chce-li. Viz.:

 Jan Šejna, do angličtiny někdy přepisován jako Sejna, (12. května 1927 v Radhosticích - 23. srpna 1997 v New Yorku) byl československý politik a generál, působící v komunistickém Československu. Na začátku „pražského jara“ v roce 1968 ztratil svůj vliv a před zatčením pro hospodářskou kriminalitu utekl do USA, kde pracoval pro CIA. Právě pro svoji kriminální činnost, spojenou mimo jiné s dodáváním nedostatkového jetelového osiva do JZD, získal přezdívku Semínkový generál.

 V roce 1946 vstoupil Šejna do KSČ. Rok po komunistickém převratu se stává zemědělským tajemníkem v Horšovském Týně.

Šejnova kariéra byla velmi strmá. Během necelých dvaceti let se vypracoval ze zemědělského dělníka na nejmladšího generála v armádě. V roce 1950 narukoval na vojnu k 63. ženijnímu pluku do Terezína. Brzy se projevil jako schopný politický agitátor. Rozhodl se zůstat v armádě a stal se zástupcem velitele pro věci politické.

Ve volbách roku 1954 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSR ve volebním obvodu Ústí nad Labem. Mandát získal za KSČ i ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Severočeský kraj) a volbách v roce 1964. V parlamentu setrval do roku 1968, kdy byl zbaven mandátu.[1][2][3][4] K roku 1954 se profesně uvádí jako major ČSLA.[5]

X. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[6] Pracoval jako zástupce velitele pro věci politické u ženijního vojska na MNO. O rok později byl povýšen na podplukovníka.

V roce 1953 po smrti prezidenta Gottwalda velmi tvrdě kritizoval Gottwaldova zetě a ministra národní obrany Alexeje Čepičku. Poté, kdy na post ministra národní obrany nastoupil Bohumír Lomský, stal se Šejna náčelníkem ministrova sekretariátu. V roce 1956 si všiml Šejny i Antonín Novotný. Prohlásil, že jediný Šejna mu podával pravdivé informace o situaci v armádě. Šejna se stal blízkým přítelem prezidentova syna. V roce 1964 se stal vedoucím tajemníkem hlavního výboru KSČ na ministerstvu národní obrany.

Útěk do zahraničí.V lednu 1968 ztratil vliv jeho ochránce, Antonín Novotný, kterého v pozici prvního tajemníka KSČ vystřídal Dubček. Rozběhlo se vyšetřování rozsáhlého obohacování a spekulací s jetelovým semenem. Mezi podezřelými byl i generál Šejna. V únoru 1968 byl zatčen pro podezření z hospodářské kriminality Šejnův spolupracovník generál Miroslav Mamula. Na základě Mamulovy výpovědi byl vojenskou prokuraturou vydán zatykač i na Šejnu. Generálu Šejnovi tak hrozila nejenom ztráta jeho postavení, ale i vězení. Rozhodl se proto společně se svým synem a mladou milenkou k emigraci.[7]

V noci z 25. na 26. února 1968 překročil s využitím své poslanecké imunity hranice a s diplomatickým pasem se přes Maďarsko a Jugoslávii dostal do Itálie, kde se přihlásil americkým vojenským úřadům. Úspěšně požádal Spojené státy o politický azyl. Historik Jan Rychlík jej hodnotí jako zloděje, nikoliv politického uprchlíka. Přesto, že Československo a USA měly dohodu o vydávání zločinců platnou od 20. let 20. století, odmítly Spojené státy Šejnu vydat, protože mezitím americkým úřadům sdělil důležité informace zpravodajského vojenského charakteru týkající se Československa a Varšavské smlouvy.[7]

Jedním z důsledků tohoto činu byl i definitivní pád Antonína Novotného, který opustil 22. března 1968 i post prezidenta republiky. Šejnova aféra tak byla katalyzátorem politických změn v Československu. 4. března 1968 byla po dvaceti letech komunistické vlády zrušena předběžná cenzura. Tentýž den byla uveřejněna informace o Šejnově útěku (generál se v tu dobu nacházel ještě v Itálii).[8] Osvobozená média o této aféře zevrubně informovala. Šejna byl 29. března 1968 dodatečně zbaven funkcí v parlamentu.[3]

Vzhledem k jeho postavení se jeho útěk a přeběhnutí na stranu „třídního nepřítele" jevil jako zcela absurdní. Mnozí tento čin považují za vypočítavý. (Čechy, kteří neměli komunisty rádi, jeho útěk potěšil. Trampové si do písničky "Byl jsi Johny Američan"/"Johny Američan" přidali sloku: "Tys byl Šejno generálem, a to něco znamená, vláda se tě smutně táže, kam zašmelils semena".--její zpěv vždy vyvolal salvy smíchu. Kromě toho existovala i další parafráze známé písně "Generál Laudon jede skrz vesnici", kdy se zpívalo "Generál Šejna jede skrz ...").

Po útěku. Po Šejnově útěku přijalo Národní shromáždění kuriózní "lex Šejna" (zákon č. 39/1968 Sb.) o ztrátě funkce poslance NS, v němž bylo v jediném paragrafu stanoveno, že "poslanec, u něhož vyslovilo NS souhlas k trestnímu stíhání a uvalení vazby a který se vyhnul tomuto stíhání útěkem do ciziny, ztrácí funkci". Zákon byl přijat proto, že tehdejší Národní shromáždění nevidělo jinou reálnou možnost, jak jej zbavit mandátu.[9]

Dále byly sestaveny dvě komise, které zkoumaly politické souvislosti případu, Šejnovu hospodářskou kriminalitu a to, jaké škody vznikly jeho útěkem do Spojených států. Nebylo jasné, zda s sebou Šejna nevzal i utajované vojenské dokumenty, ke kterým měl ve své funkci přístup.

Šejna v USA pracoval do roku 1976 pro CIA. V roce 1982 vyšly Šejnovy paměti, ve kterých vedle celkem věrohodných podrobností ze zákulisí režimu uvádí řadu sporných tvrzení. Nejdiskutovanější je pravděpodobně tvrzení, že se Československo podílelo na pokusech s americkými zajatci v Koreji a ve Vietnamu. Šetření ÚDV v této věci ale takovou účast nepotvrdilo. (vše viz. Wikipedie)

 Inu. Dějiny i různé děje a události jsou též někdy tak trochu absurdním divadlem, že, ehm. Tak trochu jako něco mezi jámou a kyvadlem. Někdo se vysmekne a někdo zase smekne. A někdo si jen hekne.  Ale řekněte. No, není to pěkné?  Zkrátka, nejednou i ,,dog eat dog.“  A psát se o tom může. Eště. Zatím. Třeba i na blog. Windffouss

    22.8.15                                                       George Anthony