Kdopak by se chtěl vohnout. No řekni vosude. No přece vůbec nikdo, jinak to nepude. Před nikým, nikdy, nikde, když sedíš si u kláves. Atˇ viděj to ty vidle, dej si je na závěs!
A třeba s kupou hnoje zavěs to na stránky, a všem to pěkně nandej, atˇ svěsej voháńky!
Je to skutečně děsné, strašné, ne-li až... Jeden si dá práci zpracovat svůj článek na blog, často ,,skoro“ na úrovni diplom. práce. Nešetří fakty i ,,fakty“, dá do toho div ne duši, emoce, znalosti mnohdy až bezbřehé, a vyjádří se bez obalu o úrovni toho i onoho i oněch. Kolikrát jim to i ,,nandá“, aby viděli, že do toho i do nich vidí. Mnohdy najde i spoustu spřízněných duší. A vzájemně si notují. A najednou, BÁC! Kde se vzala, tu se vzala ,,trotlovina“. Tó teda. Člověk tu má o jinejch vědomosti, hodné zkušeného kádrováka/kádrováčky, pardon, personalisty, až ,,kvalifikaného“ takměř psychologa, ekonoma, politologa, historika, pisatele až spísatele, tu částečně, ne-li až i cele,že. A najednou si nějakej takovej dovolí to znevažovat. Ba nastojte! Semotamo kdos dovolí si aj přitakat! Vrchol! Někteří navíc si dovolí do blogů dát i odkazy a vysvětlení, kde a z čeho čerpali a co je co. Neuvěřitelné. Jak kdyby považovali jiné blogery a potenciální čtenáře za nějaké takové onné. A tak naskýtá se otázka. Mají tací vůbec právo psát blogy, vstupovat do diskuzí, či dokonce dovolit si to i ono číst? No číst - asi takhle. Kliknout na blog, popř. i karmu, to zas jo. To jim nikdo nezakazuje.
Ale jináč. No nic. Takže: Blogeři všech zemí, spojte se! K tomu admini nám dopomáhej! Hej!
Tu brouzdal s chroustalem se jeví, někdy se až zjeví, pasoucí se na blogovědiškuzních luzích a hájích, nejednou topíce se ve faktech, i ,,faktech“, nebo v jinotajích. Tak bobánku i děvenko, přilož si své polénko! I to o pravdě a lásce. A taky, třeba, vo lepící pásce.
Joj, ten vodcazdejší blogovědiškuzní svět, totˇ letem světem tam a zpět, a leckdo jen tu svou chce na něm pět. Pět, čtyři, tři, dva jedna. Tedˇ!
Blogerská:
Sedíc u komplu s banánem, přehršlí info omámen,
info sou samý zatáčky, točí se svět, je na slačky.
V diškuzi zvrací princezna, lípnu jí plus a požehnám,
pro všechny jasný poselství - tomu se říká přátelství.
Snad tisíc otázek, sem tam i vzpomínku,
skládá se obrázek kámen po kamínku.
Včerejší diskuze šla do bezvědomí,
nastává dedukce, všichni sou pitomí.
A už si vzpomíná, že byl zas na komplu,
s kumpány který má, co patřej do spolku,
těch správnejch expertů, co všecko vědějí
svaz českejch blogémů, to dává naději...
Stačí pár řádek z blogémy,
co táhnou snad už od škol problémy.
V partě i Blekota, Jekota, Mekota,
dost často píšou i vo smyslu života.
Jako je třeba teď, snad tisíc otázek,
často i z blbostí, se skládá obrázek.
Z těžkejch ran lížou se, včera snad slavili,
svatýho Vyšuse, Silvu či apríly.
Svět zrychluje svý otáčky,
rozum je z toho na slačky.
Hlášen stav nouze nejvyšší,
Blogině volaj Blogáčky.
Zástupy českejch blogémů,
vyráží zas do terénů
s šavlí z kvalitních info dou
bojovat proti systému.
Tak jsme se tu všichni sešli, co myslíš, osobo?
Na to nelze říci nežli "Co je ti do toho?"
Tak jsme se tu všichni sešli, co myslíš, osude?
Na to nelze říct nežli "lepší to nebude!"
P.S.: Co to autor ,,zplodil"? Nic, moc. Trošku ,,sjel" pár svých starších článků, takořka již letitých. A proč? Protože proto. Vono je to totiž v tomto blogovědiškuzním světě tak nějak čím dál stejný. Jen ta realita. Ta se od nejen tohoto virtuálního virválu dosti liší. Ale to je detail. SKORO, ŽE, EHM :)
J.A.J.
