Lustrační zákon- ano, či JO. Či ne, nebo NE. Je přežitý, je ,,zbožím s prošlou zárukou“, měl, má či splnil, nebo nesplnil svůj smysl a účel? Lze dopátrat, co ochránil či zachránil, změnil k lepšímu, či byl ve skutečnosti toliko politickou propagandou a vhodným nástrojem politickomocenského i ekonomického ,,boje“, což ve skutečnosti v mnohém je totéž? Velmi, velmi mnoho možných výkladů i názorů. Je nesporné, že podstatná část dokladů a dokumentů byla skartována. Nelze vyloučit, že některé dál zůstávají v mnohých trezorech, atˇuž z jakýchkoli důvodů. Je poněkud nejasné za jakých okolností, kým a proč byla část, pravděpodobně ,,těch méně významných“ osob dána k dispozici, či zveřejněna. Není zcela jasné, kdo jejich zveřejnění zařídil, ergo i financoval. Snad aby ti méně významní, či ,,pěšáci" byli nabídnuti pro potenciální vyřizování účtů, či aby se prostě toliko řeklo- TO JSOU ONI. Jeho potenciální trvání či netrvání by mělo údajně řešit přijetí nového zákona o státní službě. Potenciální koaliční partneři v budoucí vládě o tomto klíčovém zákonu teprve vyjednávají. Zárovenˇmnozí tvrdí, že tento ,,problém“by měl, či mohl mnohé, čili i toto vyřešit. Zde jsou uvedeny zatím běžne přístupné iformace, okolo, kterých se to jaksi vše ,,motá“. Takže ctěný potenciální ,,konzumente“ tohoto článečku, můžeš si projít, udělat si své názory, či závěry. Každého věc, každého právo.
Státní bezpečnost (zkratka StB, hovorově estébáci, slovensky Štátna bezpečnosť, ŠtB) byla politická policie, která byla ihned od svého vzniku v roce 1945 pod kontrolou KSČ, a sloužila k ovládnutí mocenských pozic a likvidaci protivníků režimu. Vznikla 30. června 1945 jako jedna z neuniformovaných složek Sboru národní bezpečnosti. Po roce 1948 byla jedním z hlavních nástrojů komunistického teroru. Zanikla rozkazem ministra vnitra Richarda Sachera 15. února 1990 a některé její úlohy převzal nově vzniklý Úřad pro ochranu ústavy a demokracie FMV (viz. Wikipedie). Jako lustrační zákony se označují zákony, přijaté nebo diskutované v některých postkomunistických zemích, které zakazují příslušníkům mocenských elit a ozbrojených sborů bývalých komunistických režimů, v případě ČSR i na principu presumpce viny všem osobám registrovaným jako spolupracovníci Státní bezpečnosti, zastávat vybraná místa ve státní správě, samosprávě a ozbrojených složkách.V Československu a České republice se jedná o tyto zákony: č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky (tzv. velký lustrační zákon), č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky (tzv. malý lustrační zákon) a jejich novely: č. 422/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky č. 424/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky (viz. Wikipedie).
Cibulkovy seznamy jsou údajné a neúplné seznamy tajných spolupracovníků Státní bezpečnosti z řad obyvatelstva. Byly zveřejněny v roce 1992 Petrem Cibulkou a do dnešní doby jsou zdrojem zájmu a soudních sporů. Podle údajů zveřejněných aktivistou Jiřím Vaňkem mu tyto části seznamů předal David Eleder, který po listopadu 1989 pracoval v Občanské komisi ministerstva vnitra a za nevyjasněných okolností se v roce 1992 utopil v Chorvatsku. Řada osob z těchto seznamů ovšem s StB nikdy nespolupracovala – jsou v nich uvedena i jména lidí, které StB sice kontaktovala, ale spolupráci odmítli, a dokonce i někteří ze sledovaných. Reakce některých …/….tvrdí, že se do Cibulkových seznamů dostali neprávem, jiní vysvětlují okolnosti vzniku a charakter spolupráce.
Po listopadu 1989 se na veřejnosti objevily první, neúplné, seznamy příslušníků a spolupracovníků (kolaborantů) StB, tzv. „Cibulkovy seznamy“. O více než desetiletí později, v březnu 2003, zveřejnilo Ministerstvo vnitra další také neúplné seznamy. Ty jsou (zejména pokud jde o spolupracovníky) předmětem soudních sporů, které mají dosáhnout vymazání záznamů těch, kteří se cítí být zaneseni neoprávněně. V únoru 2007 informoval ministr vnitra Ivan Langer o projektu Otevřená minulost, jehož cílem má být „co nejúplnější otevření a přiblížení archivních fondů všem občanům České republiky“ . (viz. Wikipedie).
Mnozí jistě mnohé z uvedeného znají, stejně tak jako si mohou mnohé vyhledat.
Jistě se mnozí mohou ptát, proč, kdo, co či do kdy. I na cokoli jiného. Ovšem prominˇte, autor není tím, který by Vám měl, či dokonce mohl dávat odpovědi. Ne proto, že by mu to snad někdo zakázal. Toliko proto, že sám mnohé nezná. Má pouze SVŮJ rozum, SVOJE názory a SVŮJ úsudek. A k tomu i SVÉ životní zkušenosti. Ale ty má ovšem každý. Jelikož autor i celá naše rodina, stejně tak jako mnohé jiné, byla po tři generace v ,,laskavé péči“ výše zmíněné instituce, nemíní se vyjadřovat. Jeho další vyjadřování by mohlo být některými bráno jako ,,mírně“ tendenční. Nápravu, či zadostiučinění však tímto od nikoho nežádám. Důvod je prostý. Nerad bych se tak dostal na ,,linku“ těch, o kterých to bylo, či je, bytˇmnozí z nich z toho dodnes dobře žijí. To ovšem neznamená, že sem tam cos ze zážitků svých, stejně tak jako svých blízkých, ještě třeba nedám někdy do placu. To jsem ještě ,,mírně"opomenul i ozbrojenou dělnickou pěst, o kterou se tak pevně ve své vedoucí úloze opírala Strana a vláda. Takže zdravím. Všechny. Windffouss
George Anthony
.
