Další díl ,,vyprávění“ z pamětí a vzpomínek jednoho z rytířů nebes. Jednoho z mnoha, kteří prošli druhou světovou válkou. Jsou do něho vloženy i vztahy mezi lidmi. Tak trochu i jako ukázka toho, že lidské konání a jednání se v jádru až tak nemění, atˇ byla, je či bude doba jakákoli. Možná někdy nemusí být na škodu si to uvědomit, či alesponˇtrochu připustit.
Byla neproniknutelná mlha. Nejvyšší velitel leteckých sil se potřeboval neodkladně přepravit z hlavního města na jiné místo v zemi. Lety však byly kvůli mlze zastaveny. Letiště bylo uprostřed městské zástavby. Kdosi si vzpomněl, že mají u jednotky také letce s kvalifikací a zkušenostmi nočního stihače. Dotázali se ho, zdali by dokázal v těchto podmínkách odstartovat. Odpověděl, že ano. Někteří kolegové mu to rozmlouvali, nikdo mu tento let nepřikazoval. Měli obavy, že dojde k neštěstí, při kterém by mohli přijít nejen o velice uznávaného, oblíbeného a ctěného velitele, přezdívaného též ,,Old Father Airforce“, ale také i o skvělého kolegu a kamaráda. Ten se jen usmíval. Pro něho, jako pro bývalého nočního stihače, byla taková situace zcela normální. Sdělil, jaká opatření je pro umožnění startu nutné na letišti provést. Byla neprodleně zajištěna. Usedl za řízení lehkého, avšak poměrně rychlého dopravního letounu na místo prvního pilota. Na místo druhého pilota usedl kolega krajan, který často s tímto letounem létal a tohoto velitele nejednou přepravoval, ovšem pouze za příznivějších povětrnostních podmínek. Když chtěli podle předpisů před startem uzavřít prostor mezi pasažéry a pilotní kabinou, pasažér, v hierarchii letectva po králi nejvyšší nadřízený, nařídil, aby zůstal otevřen. Sám byl ostřílený pilot-veterán již z dob minulé války. Chtěl na ně vidět a byl velice zvědav, jak si v těchto těžkých podmínkách povedou. Proběhla krátká předletová příprava a odstartovali. Po několika minutách stoupání pronikly hustou mlhou a všude okolo nich zářilo jen čisté nebe. Nastoupal určenou výšku, nabral kurz k cíli a chtěl předat řízení svému kolegovi. Velitel však zakročil, vydal příkaz, aby provedl let až do konce. Po přistání velitel posádce vyslovil uznání. Osobně mu pak poděkoval za to, že byl ochoten z vlastní vůle start za tak riskantních podmínek provést a tak veliteli umožnit jeho nutnou osobní účast na velice důležitém jednání se spojenci. Nazpět, již bez velitele však tentokrát pilotoval letadlo kolega. Nad hlavním městem se již mlha rozptýlila. Od toho dne se stal pro tohoto nejvyššího velitele spojeneckého letectva, který mu nesmírně důvěřoval, na dlouhý čas jeho takřka osobním pilotem a létal s ním kdykoli a kamkoli to bylo třeba, za každého počasí a bez ohledu na jakoukoli denní či noční dobu. Ovšem zmíněný kolega to cítil jako újmu, neboťˇ takto přišel o své do té doby takřka ,,výsadní“ postavení. A tím i možnost, sem tam si ,,něco“ zařídit okolo svých ,,osobních“ záležitostí. A nezapomněl na to. (Jako příklad – viz již popsaný příběh v článku ,,Válka, zima a nylonky“.)
Jindy mu nad Alpami začal vynechávat jeden motor. Těžce naložený dvoumotorový stroj, s kterým tehdy také létal, byl přestavěn a upraven jako transportní, čili ,,konverze“ z původně středního bombardéru. Nebylo to dobré řešení, měl své ,,mouchy“ a často se projevoval jako nepříliš spolehlivý. Opět, ostatně jako vždy, to se svou posádkou zvládl a vše pak pečlivě zapsal do deníku a po letu uvedl i do hlášen. Ovšem kvůli tomu, že vše přesně uváděl do svých hlášení, začal mít ,,poněkud“ potíže.
Nejprve mu bylo,,doporučováno“, aby ,,detaily“ podrobně neuváděl. Neuposlechl. Byl pozván na ,,kobereček“. To už ovšem věděl, odkud ,,vítr vane“. ,,Jistá“ skupina začala ,,domlouvat“ s brity ,,kšeft“. A sice o tom, že tyto stroje by bylo možno po válce získat pro ČSA. Obrátil se přímo na naše velení v Londýně. Sdělil, co si o tom myslí a rovněž i nejen svoje názory a zkušenosti vysoce kvalifikovaných pilotů s tímto strojem. I o jeho naprosté nevhodnosti pro účel civilní dopravy. Ve všech směrech. Velení zakročilo a záměr padl. U některých tím získal i značný respekt, ale na druhou stranu také i dost nepřátel. Věděl to. Ale nebyl zvyklý ustupovat. Jak mu mnozí důvěřovali, o tom svědčí i to, že byl jako pilot členem posádky, která generála Janouška v červnu 1945 dopravila z Londýna do Prahy a zpět. Ale o tom zas třeba někdy příště.
Jen jako dodatek: Atˇbyla doba jakákoli, vždy bývaly rozdíly mezi přátelstvím, kolegialitou a ,,kamarádšoftem“, politikou a ,,politikařením“, či obchodem a ,,kšeftem“. To platilo a platí stále. Ale také stále platí, že slušní, poctiví a schopní lidé, obzvláště když i ,,umí a znají“, mohou leccos ovlivnit. ,,On“ byl ,,pouze“ jedním z mnoha. J.A.J.
(použité zdroje: - rodinný archiv autora -C-)
1.1.14 George Anthony
