Co nějakejch padesát let proti věčnosti je, aneb…

…nejen klucí, ale i holky z jedný pražský středoškolky. Z jedný líhně jedný třídy, z dob  tabulí a hub a křídy. Z dob těch ,,šedesátejch zlatejch“, v něčem časů tehdy občas divnejch, však mládím jejich tehdy téměř svatejch. Téměř…A když po padesáti letech, ač zdaleka ne všichni již, se znovu střetli, ne všichni poznali se hned, či občas se i spletli. A taky z lecčeho, či leckoho tak trochu na větvi i byli. Proč? No, až tolik zas se nedivili. On i ten čas už občas mnohé ředí. A všichni z nich už o životě dávno taky svoje vědí. Snad ani není čemu se moc divit. Co jeden každý z nich, to osud lidský. A osud? Co ,,kus“, totˇ námět téměř na román. Vždytˇtak to chodí. Vždycky!

  Tak po letech se spolu znovu sešli. Z děvčat některá stále jak vody tiché, jiné zas rázné, téměř energické a z kluků, ba i některých z těch, co kdys téměř šprti byvší, téměř jak bratři, netvrdím že mokří, též někteří spíš skromní, jiní zas až bodří. Vzpomínky, od srdíčka zasmání, stejně tak jako i slzička zamáčknutá, či utřená, sem tam rýpnutí, či dotaz, o zasedacím třídy pořádku též mudrování přišlo v potaz, ba dohady až všeliké, o sboru učitelském též pak mnohé padlo. A o životě každý svém ve zkratce info podal, i kam až kdo to dotáhl, též o rodinách svých každý pak leccos dodal. Příběhy i veselé, jiné zas až tragické, i doby vzestupů, i úspěchů i pádů,  též dětí čas a u mnohých i vnoučat. Dospělých. A také vědomí, že není a nebylo nikdy nic zadarmo, mnohdy čím cíle vyšší, tím i za vyšší cenu. A že mnohdy nezbývá, než v mnohém leccos ustát. A také, že mnohé ještě zdaleka nekončí. Vlastně nikdy. Nic sice nelze vrátit, ale stále lze ještě mnohé prožít, či i začít, i v čem pokračovat. Protože dokud tu jsme, tak vlastně ještě šance je. I zas, třeba i, na ten sraz. Proč ne. Po roce? Uvidíme. Za padesát let? To as už těžko. I když…Kdo ví…

 A tenhle sraz? Jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli. A stálo to za to! A vo tom to je!

Takže milé spolužákyně a spolužáci –za mě: DÍKY! 

                                                    Váš spolužák Jirka, alias Windffouss, občas i Nobodymus

 P.S.: s omluvou, že autor si netroufne zveřejnit bez souhlasu ostatních jejich fota a to nikoli z důvodů možné jejich kompromitace, ale toliko z důvodů ochrany jejich soukromí. S díky za pochopení J.A.J.

17.6.14                                                                                     George Anthony