Co komu vlastně vadí na demokratůře?

 Dytˇ to funguje.A dobře. Skoro, že. Nakonec, vždytˇ de tak ńák až o lidovládu. A jde v ní i k ní zaujímat i postoje. S bojem i bez boje. Vleže i vestoje.. Ba i na zadnici sedět, jak račte jistě vědět. Ba i praktikovat.

 Demokratura je neologismus složený ze slov demokracie (demos – lid; kratos – vládnout) a diktatura (z latiny: dictator), který označuje diktaturu vydávající se za demokracii. Termín pravděpodobně definoval švédský spisovatel Vilhelm Moberg v roce 1965, který jako demokraturu chápal režim, ve kterém jsou média využívána k manipulaci s veřejným míněním za účelem, aby si občané mysleli, že žijí v demokracii.  Nakonec i K. Kryl jí, dnes již před drahně lety, zmínil.

    Jináčej, sed´me klidně na židli a čtěme. I novodobou skoro bibli. Třeba strejdy Gůgla a tetky Wiky.Nakonec, tam to taky skoro všecko je. Jo, a taky blogy. Tam je toho eště víc !

 A ano. Postoje. Ty lze zaujmout. Dokonce i nahej. Atˇ coby občan prostý, či i politik profi. Jednotlivě, ba masově i. Však, co když nejen v poli stojí strašák? Nebojme se ho avšak. Stačí křídu vzít. A jít. A na dlažbu třeba na náměstí s ní napsat. Velkými písmeny. Slovo. HEJ. A  NANĚM, NA TOM SLOVU, ZAUJMOUT POSTOJ! Naprosto nekompromisní! Jo slovo. Totˇ zbraň. Nezapomeńte nań! A pak co stane se, tak to se stań. HEJ! Možná, že i až RUP. Snad pochopí, kdo nejni zcela tup! Jo, a hejkalové všech zemí, spojte se! HEJ! Windffouss