Čím budu

 Malý ,,velký“ skoromanuál na potenciálně, nikoli impotentciálně možnou prefabrikaci malé/větší/převeliké soutěžněnesoutěžní  povídky. Ne že by bylo toto ,,veledílo“ inspirováno jakoukoli soutěží, ale jeden nikdy neví, že.Takže berte/neberte, hlavně se z toho, prosím, neposeberte. Nelze vyloučit účinky ve škále šíré, od dojímavé, až po projímavé. Trošku vážně, trošku nevážně. Mohu to tak prosím nechat? Aha. Tak jo. Převažte si. Chcete-li. Takže tutaj prosím, hlehle, dílko to onné tu:

ČÍM BUDU

Tak, jak každé ráno, vstal, z okénka se podíval.

A pak hladce oholil se, když na kávu vodu dal.

Posnídavše skývu chleba,

vodou zapil, tak je třeba.  

Potom kávu a k ní cígo, vlastnoručně ubalené

a si telku k tomu pustil, byl tak zvyklej, a ne, že ne.

Vida, film tam pamětnický,

ozaj pekný, tak jak vždycky.

Na obrazovce zase řádí,

co jiného, nežli mládí.

S melodií chytlavou

Vzpomínky si zaplavou.

Kdo hrdinou by nechtěl býti

Slabých chránit, lumpy bíti

A ve jménu svobody

vystoupat až na schody.

Až na schody k slávě věčné

Nebývá to vždy však vděčné.

Jak tak při tom posnídal

Nad filmem si rozjímal.

I padouch, ten to těžký měl

By svojí smečku udržel,

By denně jí nakrmil

i munici jí zajistil.

Hrdina zas nakládá

Klukovi výprask. Na záda.

Na prodloužená, neb tam se má

Za to co řek, co se nemá.

Cejchnul otce na zbabělce

Neb vnímal vše dosti mělce.

Hrdina však mu praví,

otcové jsou Ti praví,

hrdinní,

Neb starají se o syny!

Zatím co on je singl,

Tedˇ hrdina, a jindy možná ksindl.

Neb nikdy neměl odvahu

Upoutati se u prahu.

Starat se o rodinu.

Tak dělá aspoň hrdinu.

(Dialej čosi také, ako minipoviedka, hej. Iba ukádzka taká, či onaká. Vrajhevaj.Batˇ)

Čím budu

 Tak dost už mudrování. Vždytˇ sem už po snídani. A na práh vyšel, pak do kolny,  oře svého vyvedl, i si sedlo otřel. Pak opasek si utáhl a pouzdro na něj zavěsil. Do něj brousek vložil, sejmul z trámu kosu, by králíkům něco trávy nasekal. Založil jim podestýlku a krmení. Pak do sedla rozvážně vsedl a vyrazil k městečku. Na náměstí oře svého prastarého úvazkem zajistil, došel na středisko, pak do lékárny i do místní sámošky na nákup skrovný. Též v krčmě zastavil se, by prcka tam zazdil (pivo, rum, pivo – nyní  pivo, tuzemák, pivo). Pak oře svého prastarého, též někdy plečkou zvaného, odvázal. Rozvážně nasedl a než zpět k domovu poklidně křížemkrážem vyrazil, k nebi s obláčky na něm plynoucími, pohlédl. A sám pro sebe sobě si pravil. Čím budu? No. Zatím eště důchodcem. A pak se uvidí…

P.S.: Autor sám králíkům ani prckům zazděnejm neholduje. Výjimkou jsou svíčková, na smetané, na černo, či tak. Tedy ten králik. Prcci netřeba. Jinak prcciprci, to zas by bylo o jiném čemsi, batˇ. A že by se i ,,ticka“ za soutěž šikla, tó teda. Ále, mnoho povolaných, málo vyvolených. Takže zatím ták. Zatím…. Windffouss

       1.10.14                                                                                George Anthony