Bylo, nebylo.

Nepohádka, ba ani ne román. Jenom, ,,tak trošku“ politikum. Protože jen pohádky končívají tím, že zazvonil zvonec, a pohádky je konec. A všichni pak zas jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli.

Byla i nebyla děvucha. Bohatá i chudá, čistá i nečistá. Skoro až panna, nejednou i zneuctěná, nejednou i unesená. Pak zas skoro svobodná, když před tím zase měla pána, pro kterého  však nebyla dáma v haremu jeho. Též byla i zaprodána, občas i obětována, ba i zplundrována,  i služkou byla. I coby až tažná kobyla. Prostě, jak šel čas. Však zájem  o ní nikdy nezmizel. Ani kdys, ba ani nyní, tedy opět, a zas..Kdo o takovou děvuchu by zájem neměl? Lupiči i kšeftaři, kterýmpak se to zas zadaří? Zda sousedovi gaunerovi, či někomu za horama, za ,,dolama“, atˇblízkýma, či vzdálenýma.

  Kdo na to odpověd dá.? A kdo nedá? Tři vlasy děda Vševěda, či tři míčky děda Košeda? Kdo ? Vždytˇ o onu děvuchu přece nejde nestát!

Inu, nepohádka. Svět je krásnej, svět je zlej, a do všech ran sype sůl, tak s náma to koulí …

(P.S:.,,Tři míčky děda Košeda" viz. ,,Bohatýrská trilogie", díl třetí, zkazky vyprávěné¨padˇourům ruským běžencem.¨)