,,Braunfíldy“ v duších i existencích člověčích

 Brownfields (angl. hnědá pole) je urbanistický termín označující nevyužívaná území. Může se jednat o jednotlivé budovy, komplexy budov, areály s budovami nebo jen plochy bez budov. Patří sem nevyužívané zemědělské a průmyslové stavby a areály, nevyužité dopravní stavby a skladové prostory (haly i deponie), prázdné administrativní budovy a kulturní centra, nevyužitá nákupní centra, ale i nevyužité obytné budovy - vše, co není užíváno (z Wikipedie).

  Furt se něco děje, a tak, trošku parafrázujíce i M.Donutila, i ,,Furt ve střehu“. A za vším je ,,jenom“ člověk. Lidé, společenství, komunity. A tak mnohé brownfields ve smyslu urbanistickém se odráží i v žití člověčím. Oni totiž leckde v těch místech žili a pracovali lidé. A mnohde žijí stále. I v dalších generacích. Jen ta práce jaksi již není. Čili, není najednou potřeba ani ,,ten“ člověk. Je to možná i dań za pokrok, či léta, kdy se tam, či onde ,,dařilo“. Jenže, nic není na věčné časy. A ,,sklizně“ pak mají různé podoby. I návaznosti. Na konflikty, boje o sféry vlivů a zájmů, o trhy, o byznys.

 A je ,,zaděláno“. Nač? Na problémy.. Nemalé. Včetně migrace a její další důsledky. Od drobné kriminality až po organizovaný zločin. Potažmo až i terorizmus. Pod jakoukoli ,,hlavičkou“, či vývěsním štítem. Jistě v tom hrají své i specifiky různých komunit, včetně  jejich návyků. I jejich náboženství. A tak je zas pro mnohé možnost z toho všeho čerpat. Pro své zájmy. Včetně ,,materiálu lidského“. Snad jen, že v dějinách lidských to není zas nic nového. A odpovědˇ na otázku ,,co s tím“, bez otázky ,,čím to je“, lze těžko hledat. JAK. Pokud vůbec. Neb i to je otázkou. Tou největší.

 Tak pro kousek zamyšlení úryvek z textu jedné skvělé písně. Je v krásné slovenštině, přesto věřím, že každému, kdo si jí i pustí, velice dobře srozumitelná. A dole píseń celá, viz.video.

Snáď sa raz odpovedí dočkám,
nemusím všetko stačí niečo,
otázok má každý plný zoznam.
čím to je a vobec prečo.

Čím to je, čím to je,
že neúspešní chcú piť z krvi
tých, čo úspesne sú prví.

Možno zlodej a možno mních
spísal knihu kníh,
čo raz a navždy vysvetlí,
prečo sú veci tak ak sú,
život má chuť zápasu,
a človek ním len preletí.

                      12.1.15                                                      George Anthony