Mnozí kluci si rádi hráli na vojáčky, či na lupiče a na četníky. A měli své pistolky a flintičky. Když dospěli, u mnohých touha po zbrani nezmizela. Obzvláště té střelné. I touha si zastřílet. Na pouti na střelnici, ve škole na terč, někdo i soutěžně, ba až závodně. I třeba jako nimrod. A touhu po zbrani není dnes až tak těžké si naplnit. Tak leckdo svou ,,bouchačku, flintičku, či pistolku“ má. A nejen jako profík. Taková je realita. Leckdo jí i nosí u sebe. Někdo může, někdo by možná neměl.
Tak jeden příběh. Skutečný. Stal se před léty. Petr se sešel s Jirkou a zašli si spolu na večeři a kus řeči. Petr u sebe měl pistoli. Mohl. Jirka žádnou zbrań neměl, ani nevlastnil. Že je Petr i sběratel zbraní, zajímá se o ně a chodí si i zastřílet na střelnici, to všechno Jirka věděl. Petr k tomu měl všechna patřičná povolení a oprávnění. I Jirka si tam s ním párkrát byl zastřílet. Legálně.
Ten večer spolu poseděli. Pak spolu vyrazili, Petr k domovu, Jirka na autobus. Byla už tma a svítili pouliční lampy. Kus cesty měli ještě stejným směrem. Cestou míjeli i partu několika mladíků, kteří byli zjevně v ráži. Nevšímali si jich. Z oné partičky na ně začali pokřikovat. Ignorovali je a pokračovali dál. Jirka zaznamenal, že se za nimi jeden rozběhl. Otočil se a viděl, že se dala do pohybu celá parta. Petra na ně upozornil. Ten se otočil a když uviděl, že se je chystají napadnout, vytrhl z pouzdra pod bundou svou ,,devítku“. Věděl, že je nabitá, přesto znovu natáhl závěr. Na nikoho přitom nemířil. Ze závěru vylétla patrona a cinkla na chodník. Útočníci zkoprněli. Jirka se sehnul, zvedl z chodníku patronu a držíce jí mezi dvěma prsty jí ukázal ztichlé partičce. A pronesl: ,,hele hošánci, kdybyste snad náhodou nevěděli, tak i takhle může vypadat DEVĚT MILIMETRŮ ARGUMENTŮ!“ Partička se rychle vytratila. Dopadlo to tehdy dobře. Naštěstí. Pro všechny. Nikdo se nepral, nikdo nikoho nezmlátil, nikdo nikoho nepostřelil, či dokonce nezastřelil.
Nikdy nikdo nevíme. O nikom. Co kdy, kdo, jak a proč. Nikdo. Zbraně byly, jsou a budou. A mnozí je mohou vlastnit. Mohou. Ale ono to není jenom o zbraních. Vždy to bylo, je a bude především a jen a pouze o lidech. A nikdy nikdo dopředu neví, kdy kdo, kde, jak a proč by třeba mohl zbraň použít, či dokonce použije. Třeba i jako těch 9mm ,,svých argumentů“. Bohužel.
27.2.15 George Anthony
