Dospělí se umí radovat, ale dětem to jde líp

Kdy jsme se my dospělí zapomněli radovat?

Já teda nikdy.

To jste šťastný člověk :)

Zrovna nedávno jsem vstupovala do kuchyně a slyšela takový ten zalykavý, naplnosmavý trylek smíchu své vnučky a napadlo mne totéž...proč tuhle spontánní radost s časem někde poztrácíme?

Ano, ano, přesně to jsou ty momenty :)

Krásný. Je to tak. Často se snažím, ale často mi dětství z mých snah, bohužel, prchá. Nevzdam to. Karma.

Super, držím palce, ať se to daří co nejvíce :)

Proč si myslíte, že se dospělí zapomněli radovat? Já se raduji denně z každé prkotiny. Kdybych to tak nedělala, nikdy bych své děti nemohla naučit, aby se uměly radovat. Vidíte-li radující se děti, vždycky je za nimi nějaká máma, co je tu radost naučila.

Pokud to tak máte, jste šťastný člověk :) Proč si to myslím? Stačí se rozhlédnout... Skutečně ne každý to tak má. A s těmi dětmi. Nemyslím si, že je třeba je učit radosti. Pro děti je radost přirozená - pokud jim ji někdo nevezme - rodiče, škola,... je to proto, že jsou ještě neposkvrněné společenským systémem a všemi jeho omezeními a příkazy. Naopak si myslím, že se máme dost co učit my od nich :)

Nevím, kdy jste se zapomněla radovat Vy, ale já mám radost docela často.

To já naštěstí také

Dík za moudrá slova!!!

Rádo se děje