- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dospělí se umí radovat, ale dětem to jde líp
Kdy jsme se my dospělí zapomněli radovat?
Já teda nikdy.
Zrovna nedávno jsem vstupovala do kuchyně a slyšela takový ten zalykavý, naplnosmavý trylek smíchu své vnučky a napadlo mne totéž...proč tuhle spontánní radost s časem někde poztrácíme?
Ano, ano, přesně to jsou ty momenty :)
Krásný. Je to tak. Často se snažím, ale často mi dětství z mých snah, bohužel, prchá. Nevzdam to. Karma.
Super, držím palce, ať se to daří co nejvíce :)
Proč si myslíte, že se dospělí zapomněli radovat? Já se raduji denně z každé prkotiny. Kdybych to tak nedělala, nikdy bych své děti nemohla naučit, aby se uměly radovat. Vidíte-li radující se děti, vždycky je za nimi nějaká máma, co je tu radost naučila.
Pokud to tak máte, jste šťastný člověk :) Proč si to myslím? Stačí se rozhlédnout... Skutečně ne každý to tak má. A s těmi dětmi. Nemyslím si, že je třeba je učit radosti. Pro děti je radost přirozená - pokud jim ji někdo nevezme - rodiče, škola,... je to proto, že jsou ještě neposkvrněné společenským systémem a všemi jeho omezeními a příkazy. Naopak si myslím, že se máme dost co učit my od nich :)
Nevím, kdy jste se zapomněla radovat Vy, ale já mám radost docela často.