Hledáte nejlepšího doktora na světě? Nemusíte chodit daleko...

Vlastně, nemusíte chodit vůbec nikam. Ten nejlepší doktor na světě a zároveň příčina Vašich problémů už s Vámi dávno je. Je to Vaše mysl.

Zdraví. Věčné téma, které začneme nejvíce řešit právě v období, kdy nám schází. A i když už mnozí z nás pochopili, že to, co se nám v životě děje, tedy i nemoci, jsou pouze odrazem stavu naší mysli, umění představit si zdraví v době nemoci, je asi stejně těžké, jako představa hojnosti v době, kdy nemám na zaplacení účtenek. Přesto je dobré to alespoň zkoušet. 

Rozložíme-li si slovo nemoc na dvě kratší, získáme "NE" a "MOC". A tak se také často skutečně v době nemoci cítíme. Že nemáme moc nad svým tělem. Často to ale také znamená, že nemáme moc nad něčím, co se děje v našem životě. Mysl a tělo jsou dvě věci, které od sebe nelze dost dobře oddělit, jedná se o komplex, kde vždy vše souvisí se vším. Západní medicína ovšem často řeší až důsledek, který se snaží v těle všemožnými způsoby potlačit, a to aniž by hledala příčinu, která je zásadní a která jako jediná dokáže nemoc vyléčit a zároveň jí zabránit v návratu. 

Ale... Jaká je často naše reakce v době nemoci? 

Naštvanost, podrážděnost a role oběti

Achjo, proč zrovna já? Proč zrovna teď? Často máme pocit, že nás tělo zradilo v tu nejmíň nevhodnou chvíli. A s čím souvisí její nevhodnost? S tou obrovskou kupou práce, která nás tento týden čekala a na kterou myslíme už od minulého týdne? Protože zrovna teď mě čeká ten nejdůležitější zápas sezóny? Je třeba si uvědomit, co nebylo v pořádku jako první. Zda tělo a nebo hlava. Nemusím Vám říkat, kde hledat tu prvotní příčinu.

Čím víc se ale na sebe hněváme, tím větší sílu dáváme nemoci. Každá z našich buněk v těle reaguje na naše myšlenky a na to, jak se zrovna cítíme. Ne nadarmo se říká, že základem všeho je mít rád sám sebe. A mít rád sám sebe, svoje tělo, v době nemoci, je skutečně výzva, ale zároveň jediná skutečná cesta k tomu, jak se vyléčit.

Smíření

Po počátečním hněvu nastává období smíření s nemocí. Ani v tomto období často nešetříme s výčitkami - opět k sobě: "No jo, kdybych já se včera lépe oblékl", "Můžu si za to sám, protože...", čímž dáváme nemoci v podstatě zelenou a umožňujeme její volný průběh. Často si dokonce nemoci podvědomě sami programujeme už dopředu: "No jo, podzim, střídání teplot... to zas budeme všichni nemocní." A jak jste řekli, tak bude. Semínko už jste zaseli.

Koho by napadlo v dobu, kdy už cítí jasnou bolest v krku, teplotu či jiné obtíže, děkovat za své zdraví? Asi málo koho. Přesto to zkuste. Možná budete překvapeni. 

A na konec snad jen jeden příklad za všechny. Clemens Kuby. Muž, který v 35 letech spadl ze střechy svého domu a to tak, že si rozdrtil druhý bederní obratel a ochrnul. Přerušená mícha, už nikdy nebudete chodit, vyslechl si. Jenže jedno pro něj bylo zásadní. A to, že se s tím odmítl smířit. A tak dnes, díky dlouhodobé, disciplinované a obdivuhodné práci na své mysli, prostě chodí.

Tak co, stále říkáte, že je něco nemožné?