Aby to letos u voleb nevypadalo jak na pastvinách...

I když se běžně politice a věcem s ní spojenými nevěnuji, dnes, spolu s blížícími se volbami, si dovolím udělat výjimku.. i když ten příspěvek možná nebude ani tak o politice, jako spíš o nás samotných...  

Napadlo Vás někdy, jak vlastně vznikají ty výsledky volebních preferencí? Nevím jak vy, ale já, ani nikdo z mých známých, se nikdy žádného průzkumu veřejného mínění na toto téma neúčastnil.. Pokud to máte stejně, pak je dost možné, že je nás pěkných pár tisíc. Neúčast v průzkumu ale přeci notně neznamená, že taky nepůjdeme volit. Jak tedy mohou už teď vůbec tušit, kdo vyhraje? K čemu takové výsledky potom vlastně jsou?

Tuto otázku si kladli už v roce 1922 pánové Walter Lippman a Bernard Cohen, kteří tvrdili, že: „média nemusejí být schopna určovat, co si lidé mají myslet, ale jsou úspěšná v určování, o čem mají přemýšlet“ V 70. letech 20.st. pak tuto myšlenku rozvinuli Maxwell McCombs a Donald Shaw ve své studii Chapel Hill zkoumající ovlivňování veřejného mínění ze strany médií během prezidentské kampaně v roce 1968. Jak myslíte, že to dopadlo? Témata, která byla zásadní pro nerozhodnuté voliče v tom, koho nakonec budou volit, byla ta, která byla nejvíce "propírána" v médiích.

K tomu přišla Elizabeth Noelle-Neumannová, která tvrdila, že lidé s menšinovými názory se bojí tyto názory veřejně vyjadřovat, což vede ke stavu, který nazvala spirálou mlčení. A právě masová média mohou být pro spoustu lidí určujícím prvkem, který jim sděluje, jaké postoje ve společnosti zdánlivě převažují. Prostě a jednoduše, když všichni kolem mě budou volit modré, jen málo kdo z nás vystoupí z davu a hrdě prohlásí - já jdu volit žluté!

Cítíme se prostě svým způsobem definovaní společností kolem sebe a pocitem toho, že "někam patříme". Proto většina z nás nechce radši moc vybočovat z řady. Vše už jen dotvořuje Lazarsfeldova studie People´s choice, opět z doby prezidentských voleb, která zjistila, že většina z nás má tzv. opinions leaders - názorové vůdce. Ať už jsou to rodiče, partner, kamarádi nebo třeba náše oblíbená celebrita. Pokud si nejsme jistí, zjistíme jejich názor a s tím se často také ztotožníme.

Mezi voliči, kteří se během této předvolební kampaně rozhodli volit opačně oproti původnímu úmyslu nebo byli nerozhodnutí, převládal jako hlavní důvod ke změně rozhovor s přítelem či členem rodiny. Rázem volili jinak, a to aniž by dále zkoumali, proč vlastně. Aniž by četli volební programy.

Lidé se pak diví, jak mohl Hitler tenkrát "dokázat" to, co "dokázal". Přečtěte si knížku Psychologie davu a možná pochopíte. Tak nebuďte tím davem i Vy! Sami se rozhodněte a volte, tak, jak to chcete a cítíte za správné. Nechte názor rodičů rodičům, přátel přátelům, celebrit celebritám, médií médiím. Rozhodněte se sami za sebe! A hlavně, pojďte volit!

#nebudmeovce #vystuptezdavu #pojdtevolit #volby2017 #matocenu