A vás to nes...štve? Mě ani ne...

Je mi 25 a podle některých bych už asi měla být matkou. Jenže já se místo rodičovství rozhodla žít svobodně. Alespoň tak, jak to jde. Místo dětí jsem si pořídila hypotéku na byt, vysokou a kariérní postup. Jsem snad o něco horší?

V minulých dnech se na Facebooku objevila rozhořčená výzva směřovaná k nám mladým:

"Vás to n****e? Vás to k***a lidi n****e, že lidi nezakládaj rodiny a když tak jenom zlomek a až ve třiceti? Že skoro každej bere dítě jako přítěž? To do nás tak moc vtloukali, abychom předcházeli nechtěnému početí, že jsma raději začali předcházet úplně. Vás n****e, že se cukrárny mění na herny? Že páry aby uspokojili rodičovskej instinkt si poříděj čokla a chovaj se k němu jako k miminu, div ho nekrměj lžičkou a nevozej v kočárku (ostatně k tomu někteří nemaj daleko). Každej si sobecky bude užívat svojeho mrzkýho života, kterej se vejde na 4-palcovej displej. Rodina je přece základní stavební buňkou společnosti, proč už pro nikoho tolik neznamená? Máme tu generaci třicetiletejch puberťáků bydlících u rodičů, nebo v komunitě jednoho bytu s ostatními kamarády... dávno si už měli hrát se svými dětmi, místo pokemonů. A jestli Vás to n****e, tak mě teda jo a s**e mě to o to víc, že vím, oč tím procházejí!!!"

Jelikož se týká i mě, donutila mě zamyslet se, proč to tak je. Přesto si nedovolím souhlasit a už vůbec ne se tím rozčilovat. Myslím si totiž, že každý si může žít tak, jak jen chce. Ne, že bych nechtěla rodinu. Moc se na to těším. Ale rozhodně mě n****e, že ji nemám teď. Nemyslím si, že jsem špatná, pokud chci jednou svoje děti přivést do prostředí a zázemí, ve kterém se o ně budu moci skutečně postarat. Co si budeme povídat. Dítě přítěž je. Zejména finanční. A v našem věku se často někteří nedokážou postarat ani sami o sebe, natožpak o dítě.

Mám i kamarádky, kterým táhne na 30 a děti prostě nechtějí. I když se to těžko chápe, budu je za to soudit? Nebudu. Jsou tu samy za sebe a mají to právo si zvolit jen takový život, který chtějí. Jestli jsou sobecké? Dost možná ano. Ale proti zdravé sobeckosti nic nemám. Je pro mě základem přežití a naučila mě, že pomocnou ruku naleznu vždy jen na konci svého ramene. Ne jinde. A proto vím, že i o to dítě se budu muset postarat jen já sama. 

Co mě ale s**e o dost víc, je, když někdo přivede na svět dítě jen proto, protože "musí". Protože to od něj společnost očekává. Nebo protože si prostě nedal pozor. Protože si myslel, že to zvládne. 

Daleko víc mě s**e, když se rodí děti, které pak končí v baby boxech, kojeneckých ústavech a dětských domovech. A to ještě v lepších případech.

Daleko víc mě s**e, když se dítě narodí do špíny a chudoby, když o něj není postaráno a jeho život z nezájmu rodičů končí poflakováním se na ulici. Když se z takových dětí bez socializace stanou grázlové, feťáci a zloději. To radši ať si jejich matky těhotenství radši dobře rozmyslí. 

A pro ty, co to skutečně s**e: Opravdu si myslíte, že voláte na správnou stranu? Opravdu nám chcete radit, ať jsme nezodpovědní a rodíme děti do situace, ve které se o ně nedokážeme postarat? Jen abychom je měli?  

Že se cukrárny mění na herny, to s**e i mě. Ale víc než nás nabádat k plození dětí by pomohlo řešit důvod, proč to tak je. Proč někteří rodí děti jako na běžícím páse a ždímají stát na úkor nás slušných a zodpovědných. Proč úspěšný podnikatel místo zvětšujícího se zisku jen odvádí víc a víc poplatků státu, aniž by viděl nějaké výsledky. Proč ti, co nepracují, se mnohdy mají lépe než poctivě pracující. Proč se nesnaží nás trochu motivovat, abychom ty rodiny zakládali, ne z povinnosti, ale z radosti. Abychom žili v prostředí, kam ty děti budeme chtít přivést. 

Já sama nevím PROČ. Ale vnímám, že pokud s tím nezačnou, brzy dojdeme do stavu, kdy už nebude koho podporovat, protože se z menšin stanou většiny. Protože ty mají to "štěstí", že je nenapadne o tom takto přemýšlet. Navíc jejich korýtko je stále plné. Takže ani nemají důvod.