Čeští diskutéři k útoku panice v panice na pěší v metro Torontu mají nevýhodu. Tedy mají nevýhodu pokud nikdy nežili na Západě, aby rozuměli problémům v jejich skutečných rozměrech. Česko je stále ještě v kultůrním závětří
a proto mnoho nových pochybených výstřelků zleva, se jaksi ještě neinkubovalo nebo nevstřebalo do širšího povědomí a operačních protokolů společnosti. Záchodky v Praze jsou stále ještě dámské a pánské, a osobní zájmena stále ještě v zajetí patriarchálních přežitků. V Česku vymoženosti jako genderově neutrální drškování a označování kritiky neomarxistických dogmat jako "projevů nenávisti", a ničení kultůrních památek ve velkém, nejsou ještě tak jaxi docela v praxi. Tady v Kanadě už to bohužel jede, jak se říká, na plný pecky. Ze shora dolů. Když si poslechete pár minut výlevů našeho ministerského předsedy budete mít pocit bud´ že jste Alenka v říši divů, nebo z neznámého důvodu na psychiatrické záchytce, a halucinujete. Naše minihysterkyně zahraničních věcí Chrystia Freelandová tuhle prohlásila, že kdyby žila před sto lety byla by "jako všechny ženy v té době" týrána svým mužem. Komické na tom je to, že ona taky, mimo jiného, vydává svého dědu z Haliče, který kolaboroval s nacisty a její babičku zřejmě otloukal, za ukrajinského národního hrdinu.
Všiml jsem si také , že několik diskutérů na idnes se domnívalo, že mindrákům nebohého Torontského Aleka mohl odpomoct nějaký dobrý český táta který by kluka profackoval a sehnal mu nějakou zkušenou šlapku, která by ho vyvedla z iluzí o sexu. V Kanadě tohle samozřejmě nejde. Tátu kdyby dal klukovi facku by s největší pravděpodobností vyhodili z bytu nebo domu. Prostitutky zde mohou provozovat svoji profesi legálně, ale pro chlapa kupovat od nich sex je podle nového zákona trestné. Nevymýšlím si: tak si to tady feministky vydupaly.
Samozřejmě, že přetlak z leva vyvolává reakce z prava. Málokdo, kdo nežije v Severní Americe nebo Británii pochopí meteorický vzestup v kariéře Torontského psychologa Jordana Petersona, který klasicky poničil hloupě nadutou feministku Cathy Newmanovou v intreviewu na kanále 4 v BBC (Newmanová vyzývavě: "Z jakého titulu můžete tvrdit, že ženy které dominují muže jsou nešt´astné." Peterson ledově: "Jsem klinický psycholog. A netvrdím, že takové ženy jsou stále nešťastné. Dominace krátkodobě je vzrušující." ) Bohužel, opravdu rozumných lidí schopných organizovat společenský odpor proti zhoubným jevům modernity je málo. Většinou reakce na výboje progresivismu jsou podobně zcestné (poněvadž jsou ze stejného kořene skupinového narcisismu), a odporují zdravému rozumu.
Samozvaná hnutí "mužských práv", které tu vegetují po dvacet a víc let, se snaží napodobovat feminismus jako hnutí nespravedlivě utlačovaných obětí a volá po genderové spravedlnosti, zejména v oblasti otcovských zájmů. Samozřejmě, že to nevede nikam protože v naší biopsychice muž jako trápená obět' nevyvolává stejný pocit hnusu a odporu jako když je subjektem téhož žena. Takže vládní dotace nejdou, a skupiny vymírají a nebo se štěpí do jiných, ještě trápenějších, a tím trapnějších, mužských obětí. Internetové hnutí "incelů", tedy těch kdo se považují za nedobrovolné celibátníky, snad přestavuje vrcholnou skupinovou choromyslnost. Sám název skupiny už se vymyká, poněvadž celibátníkem nemůže být někdo nedobrovolně, stejně jako není dost možné být onanistou proti své vůli. Člověk může být přesvědčeným starým mládencem, ale přesvědčení je v tom případě zase jen z nouze cnost. Nebo může panic být opravdu geniální teoretik, který ví že hrozny vína pocházejí ze soulože slunce a země (ne poeticky, opravdu), a že limonádu lze distilovat z mořské vody. Tento panic teoretik, který umřel podvýživou v jednom Pařížském podkrovním kamrlíku v roce 1837, také teoretizoval, že ženy jsou utlačované nucenou manželskou monogamií, a že by se měly osvobodit od svého jha v jeho utopistických krabicových domech, a dělat si tam cokoliv jim vášně poručí. Vážně. Jmenoval se Charles Fourier. Pro svoji panickou teorii nového chápání žen a jejich "osvobození" si dokonce našel i jméno. Protože by ste to neuhádli, tak vám to řeknu. Říkal tomu le féminisme.
Ale to je jen tak bokem. My opravdu nevíme ce je v duších Aleka Minassiana a Olgy Hepnarové. My známe jen jejich teoretické důvody. A o nich víme jen to, že jsou úchylné.
