Podle názoru Karla Svobody z Institutu mezinárodních studií FSV UK, v náhlém sproštěním žaloby a propuštění ruského novináře Golunova z domácího vězení „nejde o vítězství spravedlnosti, ale pouze výjimku ze zajetého režimu, který
se bojí kritiků."
Jak na to pisatel přišel nevím, ale jistě ne z nějakého odpovědného, faktického zkoumání a rozumného chápání věci. On totiž by pan Svoboda rychle zjistil že Golunova nezatkla policie za kritiku režimu, ale za drogy které prý našla na jeho osobě, a jistě by mu pro tohle na stanici nehmoždili žebra, vědomi si příslušníci, že je to „inteligent“, který píše do novin o věcech velké zlodějny která se týká mafie v pohřebních službách, tedy něčeho co se Kremlu jako takového netýká (ani podle nových amerických žurnalistických standartů) . Též si autor názoru bud´ není vědom nebo se mu nehodí do krámu, že federální ministerstvo vnitra okamžitě ve věci nezákonného postupu proti Golunovi zahájilo vyšetřování a v den jeho propuštění sprostilo funkce dva policisty, kteří byli pověřeni jeho kauzou.
Myslím, že takhle energicky by politická centrála nejednala, kdyby šlo o nějaký zcela „normální“ případ „zajetého režimu“, který se zvrhl jenom, když se věci nějak domohla široká veřejnost. V tom něco nehraje. Jak sám pan Svoboda konstatuje, mezi hlasitými kritiky ze „síly“ společnosti se vyskytly nejen známí kritici Kremlu, ale, vida, i vysoce postavené federální osobnosti, i takové mediální zdroje (např Rosija Segodnja/Russia Today) kterým USA a Británie rády, jako hlásné troubě Kremlu, odnímají pověřovací papíry. Též je pan Svoboda jaksi mimo když v gangsterském zásahu proti Golunovi cituje přitakávajícího Ramzana Kadyrova, ve smyslu, že se jedná o někoho koho by nejen Putin ale každý slušný a informovaný člověk v Ruské federaci bral v takové věci vážně.
My, kteří Rusko se zájmem sledujeme, a nemáme potřebu brousit sekerku, jak se tady v Kanadě říká, víme, že Putin gangstery nemá rád. Jistě se tady rychle najde někdo, kdo mi na to vtipně řekne: „žádnej gangster nemá rád konkurenci“. Ale já mám na to ale poněkud jiný názor: snad proto, že nemám-li pádných důvodů o někom smýšlet jako morálně závadném člověku nemám to ve zvyku dělat. Také je to proto, že jsem nenašel ještě slušného a informovaného Putinova kritika, který by na něm viděl rysy hromadného vraha nebo podvodníka ve velkém. Jedním z těch kdo se k Putinovi staví kriticky a který je někde na rozhraní je například Keith Gessen, z rodiny sovětských vystěhovalců který v Rusku má osobní kontakty. Něco uvnitř mu brání připojit se k lidem, přesvědčených o tom, že Putin osnoval vraždy Politkovské a Němcova (obě díla Putinova čečenského spojence Kadyrova), nebo k těm Američanům, kteří jako Clintonová viděli v jeho kariéře u KGB důkaz o morální zvrácenosti. Též vyvrací mýty o Putinově kleptománii. Keith Gessen ale vynechal důležité infromace o vraždě Němcova, které jsou v Rusku obecně známy. Putin na dva roky přerušil osobní styk s Kadyrovem, a zakázal mu vstup do Kremlu. Osobně se domnívám, že nebýt svízelné situace na Kavkaze, Putin by se Kadyrova v momentě zbavil. Faktem ovšem zůstává, a Keith nezmiňuje, je že v Putinově Rusku dnes neexistuje třída politických vězňů, natož jejich zotročování v Gulagu. Putin též zcela jistě nemá spadeno na žurnalisty, kteří se k němu stavějí kriticky.
Snad nejlépe o tom svědčí případ Keithovy sestry Mášy, která v Rusku nějakou dobu působila jako novinářka a aktivistka ve věcech LGBT. Putina v lásce má daleko míň než její bratr, a byla jedním ze zdrojů, které prezidenta křivě nařkly z budování přepychového prezidentského sídla na Černém moři. Přesto ji nikdo neotrávil poloniem nebo nepostřelil při nákupu zeleniny. Za to že odmítla v časopisu Vokrug mira poslat korespondenta na společný let prezidenta kluzákem s hejnem jeřábů byla pouze vyhozena z práce. Na to přišel telefonát. V něm mužský hlas: „ně věščajtě trubku, požaljsta...“ a potom jiný „Putin, Vladimir Vadimirovič“. A jestli by si dáma nechtěla přijít popovídat s prezidentem do Kremlu při čaji, a že už prezident redakci ten vyhazov rozmluvil . Na čaj přišla a potom se v New York Times vytahovala, že na něho i křičela. Řekl bych tedy, že to s Putinovou záští ke kritikům, nebo bázní z kritiků, nebude asi akutní. Navíc byl tu ten malér s Magnickým, který Putina velmi rozzlobil – a tam ve vazbě ani nedošlo k týrání vězně - a kvůli jehož překroucení v kampani Billa Browdera americký Kongres uvalil na Ruské občany těžká omezení. Putin se zřejmě se nemusel nechat dlouho přemlouvat k rychlému zákroku v případě Galvanova. Dobře udělal.
(Mimochodem: můj osobní názor na vstréču Máši s Vladimírovičem je, že to byla od Putina výborná „práce s veřejností“. On si kulišák jistě spočítal, že si to baba nenechá pro sebe, a at' ten čajíček popíše jakkoli nevzejde z toho portrét zloducha a nepřítele svobodného tisku.)
